Re: Otec si nechce přiznat obezitu

Rišulko, moje matka má 140kg (ikdyž já myslím, že i víc) na 160cm. Snaží se zhubnout celý život, ale místo toho jen přibírá. Držela všelijaké očišťovací kůry, pravidelně 40 denní hladovky, libovala si, jak je jí při tom dobře, jenže dlouhodobý efekt žádný. I jsme ji vytáhli na různě dlouhé pobyty (i více než měsíc), kde měla stravu pravidelnou, dost pohybu....no, po návratu domů, vždycky nenápadně přibrala. Máma už ví, co dělá špatně, hlavně díky pořadům Havlíčka a Caithamlové, s ní se dá mluvit, ona má vůli, jenže vždy se něco stane, co jí podrazí nohy (nemoc, stres..) Teď ve 62 letech už v nic nedoufáme - ona se stravuje celkem zdravě, ale na pohyb už nemá sílu, takže už to dolů nepůjde.
Operace - je vždy riziko - viděla jsem reportáže, kdy se to nepovedlo a dotyčný hubnul a hubnul až umřel - prostě tak jeho tělo zareagovalo. Je třeba si uvědomit, že po bandáži hubneš díky podvýživě a to nemocnému člověku fakt neprospívá. Nevím jestli je to tak u všech, ale v hodně případech lidé musí zůstat na mixované stravě....někdo se zas naučí podvádět i s bandáží a stejně nehubne. Navíc pak jsou různé komplikace s visící kůží (další operace a komplikace....). Otázka je, jestli to všechno je lepší, než současný stav - pak bych do toho taťku nutila, přece jen je určitě vyšší procento úspěchu než těch odtrašujících případů. Ale samo nejlepší a nejdravější je zvládnout to zdravou stravou a pohybem (koneckonců i to je nejlepší léčba cukrovky, hypertenze a dalších civilizačních chorob).
Na obyčejného obezitologa bych moc nespoléhala (moje máma k nim chodila a terapie byla typicky vedená dieta s nevyhnutelným jojoefektem), spíš na odborníky typu Havlíčka. Nejlepší by bylo, kdyby šlo tyhle lidi zavřít na rok do léčebny......
Držím palce, ale vidím to tak, že buď se táta lekne a půjde do sebe nebo brzo skončí jako ostatní jemu podobní. Já u mé mámy jen žasnu, kolik toho to její tělo vydrží a jsem si vědomá, že může kdykoli umřít, bohužel.