Re: Mateřská láska ke svým dětem

Nesu to špatně, protože sama jsem byla jako dítě naprosté jelito, na který si každý dovolil, tak vím, jak to mají takové děti v životě těžší. Nikdo mě nebránil a nezasahoval, v jeslích jsem byla odmalinka, takže žádné "sociální zocelování" mi teda nepomohlo.
Pětiletý syn to bohužel asi podědil, je hodný, neagresivní, neumí se vůbec bránit a prosadit se. poslední době už ani nechtěl chodit do školky, protože ho tam asi některé děti "masí".

Snažím se nezasahovat v těch lehčích případech, ale pokud to přesáhně určitou míru, tak zasáhnu. Podle mě je taky potřeba, aby se děcka naučily, jak se mezi sebou chovat, že se nikomu hračky z ruky nervou, že se nemají bít, předbíhat, odstrkovat a pod. a kolikrát vidím, že to nese ovoce a syn se určité reakce učí a dává mu to víc, než ho nechat v tom vykoupat.