31.8.2012 9:13:33 M a 1
Re: Přísná dieta - illeus, crohn + těžká deprese
Rišulko, mám crohna už asi deset let, od dvaceti. Kdyžtak mi sem napiš mail a můžu poradit.
Nejsem po operaci, ale na začátku jsem skončila v nemocnici na týden, první půlrok to byl horor (bolet, myšlenka nevyléčitelné nemoci ve 20letech, krvavé průjmy a psychika), další tři roky se tělo dávalo dokupy od té doby s pár osobníma vychytávkama co se týče jídla, fyzické zátěže a reakce těla na změny počasí je to v pohodě. Nikdo to nepozná, ale všichni to ví. I tak je jim třeba občas připomenout, že mám nějaká omezení, protože žiju dost naplno (velmi akční koníček, díky kterému zcestuju půl Evropy, dítě, druhé na cestě, dům atd.:) ).
Samo u někoho je to lepší - ťuky, ťuky já se mám fakt zlatě, ale hlídám se a dost ostatním dávám najevo co je přes moji čáru díky nemoci a co ne. Nesmí se mamka přepínat, proto asi skončila na operaci potřetí za jedno nevěděla a za druhé normální člověk při zátěži jde přes své hranice a ví že tělo "to dá", já vím, že mé tělo to nedá, kdybych šla "za hranice" a klidně se mi může vrátit zánět, takže v klídku nic na světě neuteče a počká třeba dva dny až se tělo zmátoří.
Je to opravdu hodně o psychice, mě pomohlo si uvědomit, že za to nemůžu, že jsem nic neudělala špatně (jo milovala jsem čili, už si ho nidky v životě nedám, pokud nevymyslí lék - ale jsem mladá a optimista, doufám, že vymyslí a já se na stará kolena budu cpát čili jak najatá:) a to je na crohna jako červený hadr), že to prostě na někoho padne asi proto aby si uvědomil, že na světě jsou důležitější věci než ty které člověk za důležité považoval. Stačí zkoušky ve škole a už cítím jak se crohn zhoršuje, a rada stresorovi nestresuj se :))haha. Takže jsem rozhodnutá, že kdyby mi bylo špatně radši třeba vynechám, přeruším, posunu než to tlačit s tím, že už jsou to dvě poslední a končí zkouškové období..jestli je chápat co píšu? Prostě v pohodě, ujasnit si co chci a co je důležité.
Pak to nejlehčí je dieta. Ze začátku bez vlákniny (ta dráždí střevo a je to fakt poznat i fyzicky) - takže ideálně jak si pohledá co je takhle bezezbytkové, pamatuji že mi dávali v nemocnici puding. Po návratu z nemocnice jsem se živila bramborovou kaší pokapanou citronem a na to nakrájená šunka (bylo to poživatelné a mělo chuť), taky maličko solit, nekořenit na začátku vůbec nic nejlépe (takže žáden masox do vývaru jak je zvykem atd. ). Jinak kaše bramborová a kuřecí vývar s nudlemi a kousíčky kuřecího masa s trochou soli a mě nevadilo (to musí zkusit co jí osobně vadí a nevadí) zeleninové sušené koření bez glutamátu (koupí ve zdravé výživě jako Vegi-vegi) to Vegi-vegi. To jsem asi tak jedla první měsíce pořád dookola:))) než se trávení upravilo. Pak pamatuju ještě rozmixované kompotované ovoce (určiě nebylo ideální, je tam kupa vlákniny, ale mě spravovalo náladu:)) ) mixlé meruňky a broskve mňam.
Pak jsme postupně zjišťovali čím kořenit a co mi dělá dobře a co nedělá. Dobře mi dělají a jím i ted když se přihorší takové věci jako karbenátek a bramborovou kaši. Je to vše pomleté (karboš je sice opečený na tuku, to by tvé mamce asi ted vadilo je to těžké, ale později bude ok). Hlavně já to třeba vše jím bez pepře a jiného ostrého koření to se na crohna nesmí a nesmí ho asi hodně lidí. Pak takové věci jako čočka, fazole, zelí atd. ted vůbec. Na začátku ani hutné smetanové omáčky nee. Ale hlavně, někdo nemůže celý život něco třeba rýži protože z ní má bolení břicha a průjmy, zatímco většina ji může. Opravdu je to individuální a na začátku to moc nepozná, protože jí bude zle ze všeho v podstatě. Jinak kousíček kachního prsa bez tuku a bramborovou kaši v pohodě. Stejně se na začátku poto ze všeho tak je to jen to co si riskne:))). My vaříme jen doma z domácího a naprosto v pohodě, jídlo se vaří bez koření (nebo jen s tím, které mi nevadí) na stole jsou mlýnky s pepřem atd. a každý si pak dokoření na talíři. Eventuelně se před okořeněním třeba číny odebere pro mě a zbytek se dokoření, žáden problém. Mamča to dá neboj:) jen si všichni uvědomte, že crohna provází chronická únava, kdo nezažil nepochopí. Pro mě byl denní výkon vyjít 14 schodů do pokoje a pak už jsem neudržela ani hrnek abych se napila a usla jsem vyčerpáním na dvě hodiny. Takže jí VŠE připravde, noste do postele atd. Jídlo jí vařte do krabiček do mrazáku, i to rozmrazení a nandání na talíř může být tak únavné, že pak dalších několik hodin prospí. Držím palec.
Odpovědět