Výchovou k (ne)naivitě

Jde to? Dost mě zarazily reakce na téma tady na rodině, kdy se tazatelka ptala, jestli se má odstěhovat do Prahy kvůli kroužkům. Dostala to v diskuzi značně sežrat a já být na jejím místě, tak si snad i večer pobulím. Při čtení odpovědí mě napadlo, jestli byla paní skutečně naivní nebo jen špatně formulovala dotaz. Ale to není to, co mě zajímá. Mě by zajímalo jak ty přispěvatelky, co tak kategoricky označily paní za "Mařku" (nebo i jiné, co nejsou naivní), vychovávají děti, aby nebyly naivní. Nemyslím to jako provokaci. Já jsem víceméně taky hodně naivní. Čím jsem starší, tím je to lepší, ale pořád jsem spíš podprůměr. I když děti učím, aby byly pozorné, koukaly kolem sebe (jak to chodí), zamyslely se nad tím, co s čím souvisí, apod. přijde mi to málo. Vzor je silnější než slova a můj přístup k životu už na nich prostě vidím. Jsou takové čisté (dodržují pravidla, i když se nikdo nedívá, jsou ohleduplné, prostě "hodné holky"), všechno soudí jen podle sebe, a podle toho, jak se jim to naservíruje (dřív reagují, než se zamyslí, jestli to, co slyší nebo vidí, je pravda). Co s náma?