Re: Jak to, že někdo neví, co chce k Vánocům?

Já se hlásím do klubu "nevímcochci ale nedámpokojdokudtonedostanu"
Na hadry moc nejsem, resp. jako ráda si dojdu něco koupit, ale SAMA (nebo s dobrou radicí kamarádkou), aby mi něco z oblečení kupoval můj drahý tak to radši ne-e. Nemá to oko. Boty jsou spíš moje noční můra, s mou velikostí 42-43 chtít něco POHODLNÉHO ale zároveň ELEGANTNÍHO (např. kozačky co nepromoknou a nebolí mě v nich nohy a přitom nevypadají jak na slona nebo jako holiny), to si rovnou nemusím přát nic, maximálně tak toho nezručnějšího ševce na světě aby mi je ušil přímo na míru (a pochybuju že by měl Blahnik čas a chuť mi je spíchnout za 1500-2000 který jsem ochotná dát za opravdu prima boty). Šperky se mi líbí, o to nic, ale nemám žádné vysněné a taky spíš co mě tak zaujme, dreků které nenosím mám doma hromady (a i ty věci co se mi líbí nosím sporadicky, trochu mě to obtěžuje a překáží, nejsem šperkový typ). S kosmetikou jsem úplně out, stačí mi jedna tubička make-upu, dva pudry a jedna rtěnka do roka, vůní tedy nepohrdnu ale opět - jenžto se o tyhle věci nezajímám, obvykle mi voní to co dostanu a žádné spešl preference tak nemůžu případnému dárci dát jako indicie co "bych chtěla".
Na techniku jsem drobátko natvrdlá, máme půl roku i-Pad a ještě jsem se tam nenaučila nahrávat ani fotky, ani filmy, ani muziku..... a obávám se, že chyba rozhodně není uvnitř toho přístroje... To samé s foťákem - ráda bych fotila hezké fotky, ale to jaksi nezaručí sebelepší aparát, kor když nositel aparátu má tendenci "optiku" zapomínat doma nebo v baťohu a když už ji použije, vyfotí vlastní dítě v pozadí se sloupem tak, že to vypadá jako když dítěti roste sloup z hlavy....
Takže si přeju takové ty nemateriální věci jako abych se byla schopná naučit to co chci/potřebuju (ehm, momentálně čínština, já se odjakživa považovala za schopnou naučit se jakýkoli jazyk, povedlo se mi to u 4 a u tohohle pátého mám nějaký zásek a ne a ne s tím pohnout), nebo třeba trošku schopněji fungovat s tou elektronikou a počítači. Pak bych si přála ještě něco udělat se svou postavou, i jsem to zhmotnila jako přání materiální - že chci cvičící stroj (elliptical), a slibovala horydolyčernýles, že BUDU cvičit..... nu samozřejmě že jsem stroj dostala (k narozkám, tj. v létě), a samozřejmě, že nyní už stojí dobré dva měsíce chudinka bez práce.... protože jsem UNAVENÁ (což je bohužel fakt, i když pokud bych byla co k čemu, donutím se cvičit i tak). Takže moje další nemateriální přání je, abych nebyla ksakra furt tak nemožně unavená!!
No a pak si přeju, aby nás tohle zahraniční dobrodružství s mužem stmelilo a ne rozdělilo (snad ne, ale někdy je to na palici), a aby nám za to jednou naše děti nevynadaly nebo nám to nějak nevyčetly (snad ne, možná jo, to se uvidí, jen si přeju aby to na nicn nenechalo nějak negativní dopad, např. zdravotní či tak něco).
No a protože se pořád hrozně všeho bojím, tak bych si přála být trochu víc nad věcí, umět si věci nepřipouštět (no, to ještě trochu zvládám) ale hlavně se furt tak nelekat a nevidět ty černý scénáře dopředu (synek jen zvedne ze země klacek a já už vidím jak s ním vypichuje oči sobě nebo sestře nebo si ho vráží do jiné části těla, jak teče krev a jak jedeme do nemocnice a .... no trošku mi to komplikuje každodenní fugnování).
Takže přání mám spoustu, to jo, ale ne "pod stromeček". Tímto pozdravuji zakladatelčina PT a přeju hezké a klidné svátky.