Re: Strach z početí

První dítě se povedlo omylem v situaci, kdy jsem neměla partnera, peníze, bydlení, práci atd. Byla jsem mlaďounká, bydlela na kolejích, chodila jsem do školy a těhotenství mě zastihlo nepřipravenou. Přesto jsem toho nikdy nezalitovala, že to nepřišlo později.

Pár let později jsme s manželem usoudili, že si pořídíme další dítě. V tom okamžiku se ze mě stal cvok a z početí se stala moje jediná touha. Žádné váhání na mě nepřišlo. Spíš jsme měla pocit, že to těch devět měsíců nevydržím. Tehdy jsem ještě netušila, že to nebude devět měsíců, ale několik let.