Re: ono to není černobílé

Pollyenko - se způsobem nesouhlasíš, s odsunem ano?
Taqkže souhlasíš s tím, že byli vyhnáni nevinní lidé z domovů, kde jejich rodiny hospodařily třeba 300 let?
Víš, kolik životů stálo "jen" vyhnání (bez těch lahůdek typu mučení, znásilňování, týrání dětí...)?
Kolik sebevražd, kolik infarktů, kolika lidem zkrátilo život to, že se trápili zbytek života, že nemůžou domů?
DOMA pro ně bylo v Čechách, v horách, kde žili desítky let, měli tam rodiny a přátele Čechy, měli tam svoje zvířátka - kočičky, pejsky, dobytek...
Pokud se odsunu dožili staříci, nepřežili většinou v cizině dlouho.

Takže i zcela "obyčejný" odsun by byl násilný a hnusný.
Domov, zvl. pro sedláky, znamenal leckdy víc než vlastní život (z nás to komouši za těch 40 let poměrně úspěšně dostali).

A co si myslíš, že se děje poslední léta v Sudetech?
Obnovují se stavby, hl. sakrální, konají se mše, poutě, českoněmecká setkání...
Alespoň jednou ročně si zajedem zazvonit na Zvon porozumění mezi Čechy a Němci ve zničené osadě Hůrka na Šumavě...

Taky se nás dotkla válka, ač nežidovská rodina - nejhůř to odskákal pradědeček. Po návratu z koncentráku ho ranila mrtvice (bylo mu 35 let) a doživotně byl na půl těla chromý.
Dožil se Havlovy omluvy Sudeťákům - a souhlasil!