Osobní zkušenost s dogou

Ahoj Krevetko,

píšu v rychlosti, omluv případnou zmatenost.

Jsem bývalá majitelka Německé dogy s PP, harlekýna, 101 cm v kohoutku . Měla jsem ho od dvou měsíců až do konce. Můj pes byl velmi choulostivý na stravu, v podstatě jsem musela z jídelníčku vyloučit veškeré mléčné výrobky vč. nějakých pribiňáků, i zcela vyjímečně jako odměnu. Vnitřnosti neexistovaly. Po všem následoval půldenní (spíš půlnoční, aby to bylo zajímavější ) průjem. Misku se žrádlem / vodou vždycky na židli, aby se k jídlu nemusel ohýbat. Pil i s umyvadla. Vítání jsem ho musela odnaučit, skočil mi na hrudník, porazil mě a vyrazil mi dech. Omezili jsme se na vrtění ocasem (což bylo to menší zlo, jelikož dostat pendrekem do zmrzlejch nohou je taky zážitek). Venčili jsme bez vodítka, s košíkem, dogy nemají vodítko rády. Beztak by bylo v mym případě zbytečný, protože kdyby chtěl, šel by a já bych za ním vlála. Nějaký pelech alá hezký a koupený ve zverimexu nehrozil, matrace nám dodávali všichni příbuzní a známí ze širokého okolí. Když si pelech "vytvářel" hrozně hrabal, takže měl spotřebu tak 1 matrace za 2 - 3 měsíce. Chlísty byly až vysoko na stropě, na nich nabalené kdeco. Měl samostatný pokoj. Jakmile byla ta možnost, pořídíli jsme si robotický vysavač hlavně kvůli chlupům. 1. půlrok nošení štěněte do schodů. Hrozně rychle se učil, "sedni" uměl po 2. stlačení zadku k zemi. Nosil mi v tlamě lehčí tašky z krámu, hrozně ho to bavilo. Ale jinak to žádnej myslitel nebyl, to ne. Byl nesmírně oddaný a mazlivý, když musel na prázdniny na chalupu k mým rodičům, dost tesknil. Na zahradu s výběhem 1 000 m pekl. Chodil za mnou jako stín. Když se nám narodilo dítě, zhoršil se mu zrak, takže jsem musela dávat pozor, aby dítě nesmetl, nepřišlápnul, nepřisedl apod. Pes se nikdy po dítěti neohnal, nezavrčel. Dožil se 9,5 let. Za celý život měl 1 operaci očních víček, jinak naprosto zdravý, až na poslední půlrok, kdy se mu nabalilo úplně všechno - kožní problémy, rakovina žaludku, poslední týden padl na zadní nohy a už nevstal. Píchala jsem mu kortikoidy, hrozně zhubnul (v nejlepších letech měl 77 kg, když umíral stěží 45). Nechci tě odradit. Byl to nejlepší pes, jakýho jsem znala, je to 2 roky co umřel a pořád mi chybí. Byl to prostě PAN PES, velmi přitahoval pozornost jak svojí velikostí, tak zbarvením. Miloval lidi. Skoro celý jeho život jsem si myslela, že je takový "blb", že kdyby nás někdo napadl, budu muset chránit já jeho (a chránila bych:)) Dostala jsem se do situace, kdy na mne slovně zaútočil jeden člověk a gesty naznačoval agresivitu směrem ke mně. Pes byl u mne ve chvíli, ohrnul pysky, ukázal zuby a bylo po problému. Připrav se na to, že tě lidi budou často kontaktovat a oslovovat na ulici. Doporučuji chodit na cvičák, když je doga nevychovaná, máš opravdu VELKÝ problém.

Přeji hodně štěstí a šťastnou ruku při výběru.