4.6.2013 21:56:21 TeriRez+3
Zlé a agresivní 4leté dítě
Tak pro změnu já, naše problémy mi nedají spát a nakonec asi zkusím najít radu tady...
4 leťák je poměrně dost chytré a šikovné dítě (ale jenom, když chce). Normální zlobení beru, ale co mi vadí, a fakt moc, je to, že je zlý.
Není něco po jeho? Okamžitě je zlý (=praští, kopne nebo aspoň řekne něco nehezkého).
Dneska se jedna situace vyhrotila úplně neskutečně, mám jí pouze zprostředkovanou od dědy, tak nevím, kolik si tam toho přibarvil, ale věřím tomu, že to takhle proběhlo:
Byli na procházce, dvouleťák si tam utrhnul kytičku (kousek z řepky, která tam rostla na kraji pšeničného pole zcela náhodně a omylem jako jediná). Všichni se vydali zpátky, ušli už docela velký kus cesty a najednou ten starší spustil, že chce taky. Děda mu povídá, ať si teda dojde zpátky nahoru a utrhne si. Čtyřleťák ale že ne, že chce tu, co má ten mladší. Bylo mu nabídnuto, ať si teda utrhne jinou žlutou (rostl vedle zrovna pryskyřník). "Ne, ne, ne, já chci tu, co má mladší." Děda mu vysvětloval, že jí nemůže malému brát (ten už se radši klidil z cesty, protože tušil, že o kytku asi přijde) , že je jeho a ať si starší najde nějakou svojí. Pak se děda otočil s tím, že je to vyřízené, a najednou řev - starší vyrval kytku mladšímu z ruky a vztekle jí roztrhal tím stylem "když ji nemůžu mít já, nebude jí mít ani on".
Tak to je jedna z mnoha příhod, jako další můžu uvést např. to, že naprosto bezdůvodně přišel k jedné holčičce a strčil jí tak, až spadla na zem. Nebo máme spolu nějaký konflikt, který se vyhrotí v to, že mi dupne na nohu, nebo mě praští rukou. O tom, že takhle mlátí toho menšího radši nemluvě... navíc ten menší je takové sluníčko, povahově sám od sebe jiný, a bohužel tyhle jeho móresy přebírá, takže to tu za chvíli budeme mít dvojmo...
On byl zlý od malička, zvířatům dost ubližoval, v tom už je podstatně lepší, z toho naštěstí vyrostl. Ale ubližování lidem mu zůstalo. A protože celkově se dítě nejvíc "formuje" do těch 4 let, tak mám pocit, že už je to potřeba nějak razantněji řešit.
Snažím se to řešit domluvou, vyhoštěním za dveře, když už to opravdu přežene extrémně, tak mi párkrát ujela ruka a dostal přes zadek.
Teď se na mě určitě sesypou všichni, kdo tohle odsuzují (znám ten názor, že když dítě dostane na zadek od rodičů, tak se není čemu divit, že pak samo ubližuje). Ještě jsem nevymyslela "trest", který by na našeho syna zabral natolik, aby fungoval. On se otřepe, omluví a za chvilku to udělá zase. Občas na mě působí, jakoby ho to bavilo vyvolávat konflikty.
Radši ještě jednou připomenu, neřeším teď zlobení a konflikty jako takové, ale to, že je zlý a agresivní. Měl jste to tak někdo u svých dětí a co pomohlo situaci vyřešit? Moc díky.
Odpovědět