Vlastní a zcela opačná zkušenost - nejvíc záleží na výchově

Nečetla jsem celou diskuzi, ale myslím si, že to ani zdaleka není pravda a už vůbec ne nějaké pravidlo, že holky jsou protěžované.

Vlastní zkušenost:

V naší rodině jsou odjakživa protěžovaní kluci, můj brácha byl, je a bude vždy ten nejdokonalejší, nejchytřejší, prostě ten „lepší“ než já jako dcera…..

Moje maminka taky nechtěla holku, chtěla dva kluky, byla nešťastná, když jsem se narodila….V důsledku toho jsem byla vždy taková uťápnutá, sedící „v koutě“, brácha byl vždy protěžovaný – ve všem. Až daleko v dospělosti se mi maminka s pláčem omlouvala za to, že mě nechtěla, protože ve mně měla v dospělosti tu nejlepší kamarádku – byla jsem ochotná jí naslouchat, pomoct, pohladit, vyslechnout, co ji trápí…..vždycky mi opakovala – „ještěže tě mám, holčičko moje“ a opravdu byla ráda, že měla dceru a ne druhého kluka. Ale až když jsem byla dospělá - do té doby taky ne.

Z bráchy vyrostl sebevědomý sobec, naprostý necita a tupec k citům a potřebám svých blízkých. Je namyšlený a povyšuje se nad všechny ostatní, kdo nežije na jeho „úrovni“, tak s tím se nestýká apod…- i když se jedná o nejbližší členy rodiny.
Paradoxem je, že i když brácha byl tak protěžovaný a „lepší“ než já, tak nakonec já jsem z celé rodiny „zbyla“ na to, abych se postarala o rodiče, brácha je naprosto neprakticky založený člověk – po praktické stránce života si nedovede s ničím poradit.

Z manželové strany je to trochu jinak – tchýně si šíleně přála holčičku – vnučku, protože už měla dva dospělé vnuky předtím, než se narodili naše děti. Máme dva kluky a tchýně je prostě zklamaná, že nemá vnučku….i když na oba kluky mi upletla atd…, ale prostě je to z ní cítit.

Moje mamka oba moje kluky zbožňovala, měla k chlapcům obecně blízko, brala nás na výlety, chodila do kina…

Brácha má holky, švagrová dokonce prohlásila, že by „v žádném případě nechtěla kluka“ (ťukám si na čelo, jak tohle může někdo prohlásit…), protože ONA přece BUDE mít holky. Jo a má je, osud ji vyslechnul.
Já si nepřála nic, mi to bylo jedno, jenom abych měla děti zdravé, klidně bych brala třetího kluka…..

Podle mého názoru strašně moc záleží na VÝCHOVĚ ODMALIČKA – pokud jeden nebo druhý (A JE JEDNO, JESTLI HOLKA NEBO KLUK) je odmalička protěžovaný a je mu dáváno najevo, že je lepší a podstrojuje se mu, tak z takového dítěte se v dospělosti stane namyšlený až drzý sobec – jako je to u nás. Zatímco já (nechci se chlubit) jsem pořád i v dospělosti „ta skromná“, které stačí málo, kdekomu pomáhám, rozesílám oblečení, starám se o rodiče atd…Ale třeba pro mého otce jsem vždy až na druhém místě za bráchou – i když mu peru jeho posr…. spodky. Tak jsem POŘAD něco „míň“ - protože jsem dcera, kterou on ani nechtěl.