Hypochondrie, kancerofobie

Před rokem a něco mi zemřela partnerka na rakovinu.
vždycky jsem měla sklony k úzkostem, ale poté se to dost prohloubilo.
V současné době začínám být chvílema paralyzovaná.
Za vším vidím rakovinu. za vším, co se mi zdá na mém tělě nenormální. Přehnaně se pozoruju. Pořákd googlím různé symptomy a samořejmě, že na google vše vede k rakovině. Racionálně si to vymlouvat mi ale nepomáhá.

U ž měsíc a půl bojju třeba s knedlíkem v krku. Začlo to nachlazením. pak knedlík a dušnost. Dostala jsem ATB. Na ten knedlík to pomohlo. Pak se mi ale rozjela brutální rýma, kdy jsem měla nos jak zalitej betonem a nic necítila. TRvalo to asi 10 dni. V noc jsme se potila jak prase a hlava bole,a jak střep. Pak rýma pomalu ustoupila, ale zas začal ten krk. Šla jsem na ORL, říkala lékařce, že mám strach z rakoviny žaludku nebo jícnu. Uklidnila mě. Že mám hrtan nateklej a že to je bud infekce nebo alergie podle ní.
To mě uklidnilo jen na den.
Beru aerius, stříkala jsem si Bioparox. Knedlík pomalu přešel, pak asi 5 dní v krku brutálně svrbělo. Pak asi den ok.
A teď zas chvílema knedlík. Polykání mi to nevadí. Ale cítím takové sevření.

Do toho mi občas skočí jídlo do krku. A strašně říhám. Podle mě sjem si těma nervama (plus xx nevhodných potravin - citrusy adt) asi rozjela reflux či co. Jenže mě každé tohle vyskočení paralyzuje. Psychicky. Dnes jsem byla u kamarádek, jelda tam nějakémpochytiny, dala si kafe a víno. A pak mi to skočilo do krku zpátky a já začla panikařit. Říkaly, že se to občas dává. Daly mi Rennie.

A já tu teď jsem doma. Jako každý večer sama (se synem, ale to nepočítám, to mi úzkjosti ještě prohlubuje - co dkyby s e mi něco stalo...) a zas to na mě jde. Panika. Krk sevřenej. Celkově mi je divně. Mám strach. Pokaždé, dkyž nejsme fyzicky úplně fit, přepadně mě ataka úzkosti, že mám rakovinu. To mi pak ten fyzickej stav zákonitě zhorší. Žaludek sevřenej.

Objenala jsem se k psychiatrovi. ale až na půlku února (dřív nemohl). ale moc se mi nechce řešit to medikamentama.
nemaáte tip, jak to zvládat i sama? ty návaly strachu? nějak? začínám se v tom topit. teď je mi třeba i na zvracení už.
Přitom rána a dopoledne bývají OK. Ale jak se pak blíží tma...

Su psycho. Vím.