Re: :-)

Ahojte taky po dlouhé době,
no jo, školka. Svit, Ty jsi z Prahy, ne? Ségra bydlí poblíž, ve třech letech dítěte neměla šanci... Ve čtyřech sehnala, ale docela dost daleko od bydliště... Smutná realita... Co takhle sehnat nějakou podobně "postiženou" maminu, že bys jí platila za hlídání? To by mohlo být levnější než soukromá školka...

U nás tohle snad řešit nebudu muset, jsme malá vesnice, sice je tu taky teď víc dětí, než dřív, ale pořád je ještě nějaká volná kapacita... Zápisy teda máme až někdy na konci května, ale předpokládám, že paní ředitelka už s náma počítá

Aktuálně teď řešíme virózu, která se táhne už druhý týden. Děti (a já) jsou nastydlé, ale teplotu nemají... Je to trochu na budku Dneska jsme byly zase u doktorky, je to sranda, naše dr. má malou čekárnu, jen jsme přišly my, měla ji způlky plnou Původně měla jít na kontrolu jen nejstarší, ale za prvé jsem stejně neměla hlídání a za druhé stejně všechny pořád kašlaly... A nakonec Vašek to má nejhorší, ještě musíme v pondělí na kontrolu... A kdo ví, jestli nepůjdeme už zítra, vpodvečer totiž zvracel (tatínkovi do klína se trefil, šikula), pak vůbec nejedl, byl takový přešlý. Ale teplotu zatím nemá, tak uvidíme.
Tak teď jsem u něj byla a má 37,5... Tak je to jasný, no...

Jo a aby toho nebylo málo - tenhle týden je fakt týden blbec... V sobotu mladší holka rozbila vitrínu u skříně, střepy všude, naštěstí se nikomu nic nestalo... A ve středu jsme měli ještě větší bojovku - manžel jezdí na poledne domů, pak jede zase na chvíli do práce. A protože doma už fakt nebylo moc co jíst, tak jsem uložila Vaška, starší holky dostaly za úkol pustit nějakou pohádku a kdyby malí něco potřebovali (protože Vašek už neusne, jen leží), tak se o ně postarat, a já odjela do víru maloměsta na nákup společně s manželem, co jel do práce. Za chvíli telefon z domova, že se M. řízla do prstu, a že to strašně krvácí... Jsem dala instrukce a letěla na autobus. Jsem cestou v duchu nadávala, že holka je koza, proč bere do ruky nůž... Ukázalo se, že se velké holky pohádaly a mladší se urazila a šla dolů, starší za ní běžela a strčila malíček do místa na futru dveří, kam zajíždí zámek kliky. Máme tam nová futra a to by člověk nevěřil, jak jsou ty okraje ostré... Normálně si to u paty malíčku rozřízla skoro do kola (manžel říkal, že si ho chtěla otevřít jak konzervu), naštěstí ne do hloubky, ale i tak, hezky to nevypadalo... Tak jsem odvedla mladší děti ke kamarádce, pak přijel manžel z práce a jeli jsme na pohotovost na chirurgii... No, má tam holčička asi šest stehů... A to na tu pohotovost nechtěla jet, protože "ne, tam ne, mami, oni mi ho uříznou, já nechci mít čtyři prsty..."

Tak doufám, že se zase brzo vrátíme do normálu a žádné šoky nebudou