... a postupně mě to ničí - psychicky
V úvodu - nechci lítost, o tu nestojím, opravdu.
Jsem sama na 4 děti.
Partneři - bývalí - nefungují. Ten první ani neplatí alimenty. Jediný, k čemu jsem ho donutila, bylo to, že podepsal souhlas ke změně jména pro syna. A i to trvalo 3/4 roku než se uráčil.
Ten druhý sic má exekuci na plat ohledně výživného, ale tím to vše končí. Veškeré výdaje za ně platím já, ať tu jsou kroužky, družina, oblečení, švp, brýle, rovnátka atd atd. Krom toho si je ani nebere. Když pominu svátky vánoční, tak je neměl 10 měsíců a ani nijak se neangažuje včetně svátků a narozenin dcer.
Když chci po něm, aby mi pomohl s hlídáním, že musím být pracovně mimo město, nebo že jsem marod - on nemůže. Je v práci, nebo se stěhují, nebo malují, nebo je jeho další dcera nemocná nebo jsou oni nemocní. Samé výmluvy, proč si je nevezme. Když to slíbil naposledy před 14 dny ( ozval se sám a i dcerám to osobně přišel říct ), těšila jsem se, že konečně budou holky u "táty"....nic, byli nemocní. Věřila jsem, že když se sám a osobně angažoval, že tomu tak bude....
Když potřebuju na něčem přispět - jsem mrcha, která se vždy ozve jen tehdy, když něco potřebuji. Co to je to "něco " ? Ku*va, vždyť je nad slunce jasné, že budu "něco" chtět ohledně našich dcer, a je snad jasné, že se to bude týkat financí - ať už oblečení nebo nějakého placení nad rámec. Já už nemám kde brát - na penězích si nesedím, netisknu si je a ani nekradu..
Další věc je ta, že nikoho nemám, kdo by za mnou stál. Kdayž píšu nikoho, myslím tím opravdu nikoho.
Nemám rodiče, sourozence, babičky, strejdy atd... NIKOHO.
A pak přijdou prázdniny - ať už "jen" školní ( vánoční, podzimní, velikonoční ), tak i velké. A to je teprve problém pro mě a pro mé starší děti.
Ony neustále hlídají..NEUSTÁLE v jednom kuse. Nemají svoje osobní volno - zastávají kolikrát moji funkci matky - to, když jsem dlouho v práci, zastávají roli otce - střídání mě, zastávají "chůvu, babičku, dědu" - to, když i o víkendu musím do práce.
Alexovi je 15 let a musí být doma do 7 nejdýl, protože jinak to nejde. V hlídání a vyzvedávání mladších sourozenců se se Samčou střídají, ale je to pořád dokola, denodenně. Do toho mi doma uklízejí - musí.
Dop**ele!! Už mám toho dost, nemám na ně čas jaký by si zasloužili, nemají svoje volno, na které mají nárok, nemají dětství - to jim vzal druhý bývalý, když zastávají jeho roli, nemají nic.
A poslední věc - plat mi jde od dubna dolů, namám ani na tu chůvu ( to jsem neměla ani tak ), abych jim pomohla.
Je toho na mě moc.
Tolik mi chybí to "druhé" - partner, sourozenec, babička, děda....
Co o tom, že partnera mám, ale on mě nestřídá - není jejich otec a taky má toho moc na sobě dané. Je v práci od nevidím do nevidím, aby se sám uživil ( natož pak ještě mě - jsem jeho zaměstnakyně - v tom mi aspoň pomohl ), aby poúplatil co má - je OSVČ a 2x lehké to není.
A babo, raď.....
Pardon tomu, kdo přečetl až sem.
Snad máte lepší dny...Kač