Re: Mít psa znamená ztrátu svobody, zanedbávání dětí a okrádání rodiny

Jenom pro ilustraci hodím zkopírovaný to, co jsem psala před pár lety před tím, než jsme dali druhýho psa někomu jinýmu. Ilustrovat se snažím to, že lidi, který se od psů držej dál, to nemusej dělat z nedostatku příchylnosti ke zvířatům, ale že to může bejt holej boj o vlastní příčetnost a následné poučení z krizového vývoje.

Přijdu domů, v lepším případě nenajdu žádnou rozkousanou botu. Pes se na mě vrhá a ničí mi oblečení. Pak se vrhá na Sepáka, kterej se z toho ve 20% případů počurá. (Možná by se teda počural stejně, ale..) Beru je ven. Tele celou dobu skáče jak šílený, vrhá se na skateboardisty a cyklisty i za cenu, že mu Halti roztrhne tlamu. (trošku přeháním - trošku). Beru je domů, tele se vrhá na děti. Děti s ním kravěj, všichni se rozjedou k nepříčetnosti, pes kouše Hugáče, ten kvičí, praští psa do oka, ten kvičí. Hlasitě a dlouho, oba. Pak chci, aby Muf udělal úkoly, vyndal myčku a podobně. To můžu uděla buď tak, že dám tele na balkon, kde bude na 90% kvičet (uhodli jste, hlasitě a dlouho), nebo ho budu fyzicky držet, aby zůstal na místě a nekravil.

Situace druhá. Jedeme do Tanvaldu. Psa dáme do auta (jsem teď zjistila, že to, jak ho vozíme, je v případě setkání s policií prej za 10t), kde poskáče obě děti i Sepáka. Pro úplnost, tele má asi 30 kilo, Hugo asi 16. Minule skončil s krvavejma šrámama v obličeji, o přišlápnutým pindíku nemluvě. Hugo ječí, Sepák ječí, Muf na tele řve, ať toho nechá, to si z toho nic nedělá. Pokud prší, je to extra lahůdková situace - kromě všeobecnýho chaosu je auto i děti pokrytý mokrou špínou, kterou pes nanese do auta. Pokusy o utření tlapek skončily naprostým fiaskem.

Přijedeme do Tanvaldu, potřebujeme vynosit věci z auta. Buď ho necháme v autě, kde bude řvát a řvát, celý ho poslintá atd., nebo ho vemem dovnitř. Protože nemůžeme být v místnosti všichni (někdo musí jít do auta pro věci), bude celou dobu ječet, protože on potřebuje mít VŠECHNY svoje lidi pohromadě. Skáče na všechno v dosahu. Mít tam někdo slušnej nábytek, vynese nás v zubech. Do smrti budeme jezdit jen na místa, kde je jedno, co se s nábytkem a vybavením stane.