Re: Symboly 1989 - copak asi dělají, vzpomínáte na ně někdy?

Já ze sebe žádnýho hrdinu dělat nechci, a navíc jsem si už tehdy uvědomoval, že v tom velkou roli hraje prostě mládí. Z rodičů, o kterých jsem věděl, že se účastnili v osmašedesátým protisovětských aktivit a který mě upozorňovali, že už na nás jedou milicionáři, jsem si dělal trochu legraci, že oni už si prsty spálili, kdežto já si je teprve musím spálit. Nicméně obzor jednoho každýho byl tehdy omezenej, prostě komunikačně to byla naprosto jiná doba a málokdo znal něco jinýho než komunismus a svět, kde se říkalo něco doma a něco jinýho na veřejnosti. Samozřejmě, že nic moc jsem neriskoval, chartisti v sedmasedmdesátým riskovali mnohem víc a lidi v padesátých letech ještě mnohem, mnohem víc. Nicméně osobně jsem vnímal, že riskuju vysokoškolský studium, a taky mi bylo sedmnáctýho řečeno, že jsem dostudoval. Budoucnost nikdo neznal, že to půjde jak domino, se nevědělo, pukaly ledy v Polsku a Maďarsku, ale komunisti tam pořád vládli/spoluvládli, NDR existovala, SSSR existoval a komunismus tam trval, byť lehce reformní, v Bulharsku akorát reformní frakce komunistů vystřídala stalinisty a vydrželo jim to až do devadesátýho, v prosinci ještě údajně ty reformní chtěli poslat na demonstranty tanky. V Číně je opravdu poslali, v Rumunsku se střílelo. Já se vrátil z Rumunska čerstvě potom, co svrhli Ceauceska, a to se ještě místama střílelo. S pár kamarádama, podobně mladýma a nadšenýma, jsme si řekli, že na řadě je Albánie, ovšem na albánským velvyslanectví jsme zjistili, že Albánie žije pořád v době před rokem 1953. Demonstrovalo se tam, ale demonstranti se tam nejen mlátili, ale i stříleli, a komunismus tam padnul až v dubnu 1992. Takže i když se z dnešního pohledu zdá, že to byla brnkačka a sesypalo se to samo, tehdy to tak samozřejmě nevypadalo, a i když to po sedmnáctým šlo hladce, samo to přece jenom nešlo, šlo to díky tlaku, kterej se na komouše vyvíjel a kterej taky nebyl samozřejmej, vyvíjela ho spousta konkrétních lidí, který neseděli a nečekali, až to přijde. A i když podstata by podle mě neměla bejt na mlácení demonstrantů 17. listopadu, protože to byla vlastně víc kulisa, a i když pro řadu lidí to bylo poslední kapkou, skutečný důvody, proč se lidi postavili proti režimu, byly samozřejmě úplně jiný - bylo to proto, že ten režim byl takovej, jakej byl. A proto se taky sedmnáctýho sešly desítky tisic lidí, který si mezi sebou už několik dní předtím říkali mimo jiný třeba "kdo, když ne my, kdy, když ne teď." Takže nemluvil bych o hrdinství, hrdinství bylo to, co se dělo v listopadu v devětatřicátým. Ale nezbytnou dávku úcty si i ti z devětaosmdesátýho určitě zasloužej, a tu by jim měl přiznat i Zeman, kdyby byl férovej - ale on není.