Re: Tchýně a soukromí

Ne, tak to nebylo.
Ja jsem se vdavala v jine zemi. Potrebovala jsem potvrzeni od CR, ze nejsem vdana, a byli jsme dle tehdejsich zakonu oddani na radnici.
Tchyne, matka nejstarsiho syna z opet jine zeme, nez jsme se brali, si prala svatbu dle tradic (ktere ja samozrejme vubec neznala). Vychazela jsem z toho, ze jelikoz jsme oddani, bude jen jakasi oslava doma - pohosteni pro rodinu. Ze by neco vyridila v kostele mne ani ve snu nenapadlo, a tohle mi bylo celkem jedno. Jelikoz se mnou mluvit zadnym jazykem nemohla, vyridila to s muzem, ktery opet vychazel z toho, ze mne je samozrejme vsecko jasne. Zaslal potvrzeni, ktera tchyne rekla, ze se potrebujou - o narozeni dcery, o nasi totoznosti, a ona vsecko vyridila. Zaridila vsecko vcetne oslavy a my to posleze zaplatili.
V nedeli se slo do kostela, to mi nic neudela. V kostele knez mluvil, tchyne drzela dite v naruci a vstala, vedle ni si stoupli dcera s manzelem a knez dale mluvil. Ja vstala, ze se jako zeptam, o co jde, muz vstal, aby mi zabranil v ruznych scenach (coz mne ovsem ani nenapadlo, a kdez vzal dite do naruce, polil hlavicku svecenou vodou - no a rvi mu mimino z rukou. A posleze mi dite dal do naruce. Mluvil dal a dival se na mne, cili jsem se jako slusne vychovana predstavitelkyne komunisticke zeme nechtela jen tak otocit zady a odejit stredem. Muz pravil ANO, stouchl do mne, ja taky - a meli jsme jak krtiny, tak svatebni pozehnani. Zurila jsem az potom, a to hodne hlasite a dlouho.
Ted mi to pripada jak idiotickej film s Fernandezem, ktery tehda byl popularni.