Re: Oslovování tchánů

Janino, opravdu. My jsme se nenarodili l.p. 1930.
Z té příhody, kterou popisuješ, kolegyně si přála, proč ne, vyhověla jsi a i ve všem ostatním jsi se zachovala se vším taktem.
Je to přece jeden princip, když ti přijde do kanceláře kolegyně ve věku tvých dospělých dětí, nenapadne tě jen proto jí tykat. Tak proč v zásadě stejnému člověku tykat, když ho přivede domů dítě jako známost?
Dětem na gymnáziu se vyká.
Já to sama doma dodržuju, že koho si děti přivedou od patnácti let, všem vykám a když vidím, že je to dobře vychované, slušné dítě a chodí k nám častěji, nabídnu mu tykání a oslovování jménem. Nestalo se mi, že by někdo odmítl, zatím byli všichni rádi.
No, a když by to byla rodina, někdo s kým to moje dítě myslí vážně tak, že ho přivede domů, nebo dokonce někdo, s kým má dítě... vždyť je to směšné, představovat si, že budu blahorodí a snacha nebo zeť mi budou vykat a já jim tykat, aby jako viděli, co je to odstup a důležitost? Hloupé. Nevím ani proč. Dřív také děti rodičům a jiným starším osobám líbaly ruce, popř. před nimi i poklekaly...
Když se tu diskutuje o škole, všichni chápou, jak chatrná a neopravdová je vynucená autorita.