Re: Rozbitá sebedůvěra

Filipe, to je samozrejme pravda.
Ale taky se zde da uvazovat o tom, ze lide se chovaji urcitym zpusobem a jejich chovani je prijimano okolim dost ruzne. Coz zavisi na ruznych oikolnostech a vztahu mezi temi lidmi. Cim vic nam na nekom zalezi, tim vic nam vadi urcite chovani. Tim mam na mysli jak "diteti" chovani rodicu, tak rodicum chovani "ditete". Byt necim ditetem znamena, ze i kdyz okoli chape, ze je clovek dospely a ma ruzna prava na to ci ono, pro rodice dite zustava ditetem do duchodoveho veku a plno techhle duchodovych deti se jako dite ve vztahu k rodicum citi a stvou je stejne veci, jako pred 50 lety. Nekdy i tehdy, kdyz rodice od toho uz davno upustili, ale "dite" porad ocekava, ze neco "takhle" je mineno, neco se dela proto, ze rodice nerespektuji atd. Proste je to ocekavano a proto se to "vidi".

Tim nemam na mysli Violin text. Jak to ma Viola se svymi rodici vidime z jejiho pohledu, a ja verim, ze to tak ma. Take verim, ze si to rodice neuvedomuji, nebo ze nevedi, jak na to, a ze je tady potreba nekoho dalsiho, aby se svych roli vsichni zbavili. Jestli je to mozne. V mem veku uz mi nezbyva, nez ruzne "problemy" - ktere prakticky ani problemy nejsou, diskutovat se svymi vrstevnicemi, a jejich dospele deti diskutovat z meho pohledu. Clovek nekdy zmeni pohled, nekdy vidi, co pritelkyne "dela spatne" a nejak se snazi neco zmenit, ale reakce na to nebyva vzdycky ocekavana. Proste zajete koleje se nedaji tak snadno vytrhat. Cloveku proste uz zbyva jen oboustranne ocekavat, ze ze zvajemneho respektu clovek pochopi, ze v urcite situaci a za urcitych okolnosti tomu ci onomu nezbyva, nez delat to ci ono.