Re: Můj život s uprchlici

tak nevypadá to zrovna optimisticky, to souhlasím. ale halt dokud dýchám, doufám. jinak to asi neumím, nebo nechci umět, nemělo by to pro mě cenu.
a někdy se sama na sebe zlobím pro svoji nerozhodnost obecně ale když vidím, jak se lidé lidé čím dál tím víc vyhraňují vůči "těm druhým, co to vůbec nechápou", tak si kolikrát říkám, že tisíckrát raději tak, než se navzájem poplácávat s kámošema v hospodě tak dlouho, než ten první dostane chuť ukázat všem okolo svou pravdu za každou cenu a všichni přítomní to vyhodnotí jako báječnej nápad.
upřímně, zaskočilo mě to hodně, kolik známých, o kterých jsem měla nepoměrně lepší mínění, se dneska projevuje způsobem pro mě zcela nepřípustným. prostě je mně z toho ouzko. řekla bych, že víc než z migrantů.