Re: Úzkosti a deprese u nedonošeného dítěte

Ano myslím že objevují.
Mně tedy bylo několika odborníky řečeno že mají tyto děti nedozrálou nervovou soustavu, resp. dozrává jim mnohem mnohem pomaleji a to způsobuje některé specifické problémy.

Samozřejmě každ édítě je originál, takže se do toho míchají vlivy vrozené povahy a jistě i nějaká dědičnost.

Syn je také nedonošený, 35tt 1.7kg, takže rozhodně ne tolik jako tvoje. Ty následky a emoční nerovnováhu tam vidím, takže věřím že u extrémně nedonošeného dítěte je to ještě znatelnější.

Odmalička špatně zvyká na změny, nové lidi, hlídat ho mohli jen ti co dobře znal. Také u nás bylo špatné přijímaní školky, nechala jsem ho pak docela dlouho doma.
Dlouhodobě řešíme logopedii, a logopedka říká že jsou tyto problémy u nedonošenců dost časté a obvyklé. Taky nemá rád nadměrný hluk, moc lidí, je dost bázlivý a opatrný apod.

V 5ti letech mi začal ze stresu koktat, bohužel spouštěč byl asi odchod exmanžela od rodiny. Se zácpou měl problémy od mala, ale v těch 5ti to vygradovalo extrémně. Obešli jsme odborníků, ale v podstatě závěr byl že je to psychické. Stálo velké úsilí to nějak normalizovat. Ovšem věkem bych řekla že se to hodně lepší.

Ale ono to bude to i vrozenu povahou, ta nedonošenost to pak spíš umocňuje. Já mám srovnání, kdy druhorozená dcera je dítě donošené pěkně do termínu.
Povahu má v popsaných ohledech vlastně dost podobnou jako syn, taky je "ranní plačka", visí na mně od určitého věku snad ještě víc než syn.

Ale podstatný rozdíl vidím v tom, že u dcery se to nepřelívá do nějakých vedlejších zdravotních problémů, což u syna ano. Takže na tu zralost/nezralost nervové soustavy věřím.