Jaatri, přesně, jak píše Tutenstein, dál prostě pracovat, zkoušet různé přístupy, jak mu nějaké neoblíbené činnosti zpříjemnit a nalákat ho k tomu a doufat, že se to už brzy pohne...v tomhle věku to ještě nebývá, syn měl lehkou expresívní dysfázii a ve 3 letech měl pár slov, hlavně zvuky zvířátek, citoslovce, plus nějaké to baba, papa, tam, ham apod...pak ve 3,5 začal pomaličku spojovat dva výrazy...chodili jsme na logopedii do SPC a kolem těch 4 let se začal pomaličku rozjíždět a přidávat, teprve tehdy byl ochotný občas něco po nás zopakovat, ve 4,5 letech začal chodit do speciální školky a tam úplně rozkvetl ....v 5 letech veliký skok, v 6 další....asi nejhorší bylo to období mezi těmi 3 a 3,5 lety, to za celý půlrok přidal snad 4 nové výrazy a jinak se nepohnul v ničem...jak už tu bylo napsáno, je to skokové a většinou, když už je člověk úplně zoufalý, že se nic neděje, tak brzy nato přijde velký skok dopředu, zažili jsme to mockrát.... trochu výhodu jsme měli v tom, že syn měl obrázky a knížky moc rád, trochu i znakoval, ale odmítal se učit námi nabízené znaky, vytvářel si svoje, které my jsme postupem času vypozorovali...v podstatě bych uplynulých pár let shrnula tak, že jsme pořád zkoušeli, co kde bude fungovat a když už jsme si mysleli, že jsme přišli na to, jak s ním fungovat, tak to vzápětí fungovat přestalo a vymýšleli jsme nové postupy a nové způsoby jak ho posunout dopředu
. A chce to hlavně čas a trpělivost, neposlouchat kritické řeči lidí, kteří o tom nic nevědí a nesrovnávat s běžnými dětmi, ale jenom samotné se sebou - v čem je teď dál, než před rokem, měsícem, týdnem....uvědomovat si každý malinký krůček dopředu, byť by to bylo něco, co je pro jiné děti dávno samozřejmé....