domácí škola krize

Ahoj všem, dlouho jsem se tu neukázala, ale snad si ještě vzpomenete, mám Elišku v druhé třídě, z počátku jsme zápasily se čtením a psaním, vše najelo až na konce první třídy. Přes počáteční obavy jsem tomu dala čas a první pololetí v druhé si fakt užívala, Eli začala chodit 2x týdně do komunitní školy, kde se nabažila dětí a my se v našem učení věnovaly tomu, co jí bavilo. Jenže v pololetí neproběhlo hodnocení zrovna růžově. Eliška ho víceméně zbojkotovala, chovala se tam opravdu nemožně, odmítala cokoliv předvést atd. S paní Kapicovou jsme si domluvily schůzku ještě v půlce pololetí u ní doma, Eli se začala chovat přes vešekré domluvy a ujištovaní podobně (mám dojem, že se tak chová z rozpaků, neví, jak se má chovat, občas to dělá před návštěvami, ale působí to opravdu odpudivě), pak jsem ale prohlédly celý dům se zvěřincem, na závěr něco přečetla a závěr byl, že snad dobrý. Já jsem už ale hrozně nejistá, protože přes počáteční ujištování, že tomu mám nechat volný průběh, jsem ted získala dojem, že pro DŠ je lepší být napřed, aby, až jednou půjde do školy, nemusela dohánět. Ve čtení to ještě jde, čte pomalu, šeptem hláskuje, pak přečte. Ale psaní - píše hůlkovým, učí se psacím, ale nepoužívá ho, vynechává háčky čárky, tečku na konci věty musím upozornit. Občas vynechá písmenko nebo nenapíše slovo úplně správně. Tak mě nějak jímá strach, že to vůbec nezvládáme. V matematice jsme se taky příliž neposunuly, počítá celkem dobře, ale hrozně jí to trvá, čísla do 100 přes desítku zvládala už loni, ale přijde mi to pořád tak nastejno. Navíc učení jsou neustálé dohady, věnujeme všemu chvilku a už chce přestávku, neeebaaavíííí, přitom se snažím maximálně vyjít vstříc v tom, čemu se budeme věnovat a co budeme dělat. Od toho pololetí jsem trochu přitvrdila a už nejedeme tak lážo plážo co nás baví. Vážně zvažuju domácí školu ukončit, v dojezdové vzdálenosti mámě školu Jedna radost nebo tu komunitní školu, kam chodí teď, i když mě to hrozně mrzí, nevím, jak dál. Často při výuce končíme dohadováním a nakonec pláčem, protože mám opravdu pocit, že takhle to dál nejde.Do toho se ale děsím, že to tam Eliška nebude stíhat, protože je pozadu. Děkuju za prostor, kde se můžu z toho vypsat.