Re: Mám dále přispívat na rodinu.cz nebo už ne?

Albánie má víc tváří, snadno se stane, že se vzdušnou čarou posunete sotva pár kilometrů a jste opravdu v jiným světě.

To, co jste popsala, nijak neschvaluju ani neomlouvám, je ale vždycky dobrý vědět, že to není následek vymejvání mozků. To znamená: není to postoj, kterej se do něčí hlavy dostal přemazáním, vymazáním něčeho, co bychom my považovali za normální. Bejvá to součást mnohem širšího komplexu postojů, který vyplývaj z určitýho praktickýho, přirozenýho základu. Opakuju, nehájím to. Ale změnit to jde jen změnou těch širších podmínek. Nakonec, není ani u nás tak daleko doba, kdy těhotná neprovdaná ženská byla předmětem obecnýho opovržení jako kurva, zatímco toho, kdo jí do toho dostal, klidně poplácali po ramenou, jakej je chlapák. Ani to nehájím, ale je dobrý vědět, že důležitou součástí kontextu byla potřeba a cena fyzický síly, žensky byly zbytnější, nahraditelnější. Není to celej kontext, jen jeho část... V Albánii je toho ještě víc.

Letos nikam nejedu, na miminko je to moc dlouhá cesta. Snad napřesrok, aspoň doufám. Chci dětem ukázat Balkán z tý hezký strany: výborný jídlo, vařený a konzumovaný opravdu s láskou, srdečný lidi, nádherná příroda se skvostama, který se u nás neviděj, krásný památky, z nichž některý maj za sebou vývoj i v řádech tisíců let. Vím, že jsou i jiný zajímavý kraje, tyhle jsou relativně blízko a za dobrou cenu, abych tak řek, k tomu je toho hodně na malým prostoru, není tam moc turistů, což neříkám ze zášti, ale nemám rád sledovat jiný lidi v jejich životě coby zvířata v zoo, když je turistů v poměru k místním málo, člověk může mezi místní aspoň chvilkově vplout a to pokládám za lepší. No a mám to prostě už asi nadosmrti v srdci.

Takže si momentálně jen dopisuju s přáteli třeba ohledně uchovávání místních folklórních tradic, tak, aby se to dělo živě, ne aby se tradice, jejichž kontext se ztrácí, daly za pomyslný sklo jako do muzea, ale aby se aspoň kousek živý jiskry, živýho smyslu, třebas pozměněnýho, předal dál i následujícícm generacím jako spona jdoucí napříč časem a aby se to tenký lanko, pomáhající dávat lidskýmu světu řád, nepřetrhlo, protože přetrhnout je snadný a navazovat pak zatraceně těžký, ne-li nemožný.