...proč by někdo měl vyslechnout i syna

Jsem připravená, že si můžu vyslechnout i ne moc pěknou pravdu o sobě, mém chování. Přítel je trochu tužší kořínek.

Dříve ve školce bylo období, kdy syn dlouho dlouho nic a pak nějaký konflikt mezi mnou a jím, byla půlhodinová scéna, vyloženě záchvat, kdy drmolil věty, o sobě, o nás okolo, věty a slova, který nevím, kde posbíral v 5 l., známá mi dneska řekla, že je to upozornění pro rodiče, že se něco děje. Jenže on v tu chvíli vytahoval věci x měsíců staré, současné..to se nedá popsat, jen, že jsem nevěděla, co mám dělat, jak to zastavit. Usínal pak vyčerpáním.

Proto bych ráda, aby někdo naslouchal i jemu, i kdyby to byla nepříjemná pravda o naší rodině. Chci to nějak napravit.

A jelikož jde i o výpadky ve škole, v běžném životě, co se týče soustředění, záseků. Proto bych ráda, aby i jeho někdo vyslechl, nezaujatě, protože v tuhle chvíli na to já nemám.
Je to možná povaha, možná nějaká porucha pozornosti.
Prostě to teď všechno graduje, nástup do školy, mezitím úmrtí v rodině, stěhování. Je toho moc. Na druhou stranu má syn i komediální talent a hraje na city, když ví, že má průšvih.