Re: Jak být dobrým rodičem táborníka?

Já byla na táboře poprvé hned po 1.třídě a to klasika - 3 týdny.Žádné návštěvy,jestli byly balíčky,to už si nepamatuji.

Na další tábory jsem jet nechtěla,ale matka se o tom se mnou nebavila,asi byla ráda,že bude mít vždy 3 týdny oraz; já jsem je ale nenáviděla a to tak,že jsem vždy před tím onemocněla atak jsem nastupovala později,ne že vůbec,kdyby si chtěl někdo myslet.

Mě na tom tam štvalo to kolektivní "musení",budíček,bobříci všelijací poblbaní,nekonečné túry o žízni - nesměli jsme mít sebou pití,to si vzpomínám.

Naši kluci neměli s tábory až takový problém, na několika byli,vždy spolu,nesli to hodně statečně,protože obzvlášt natom jednou byla asi dost špatná hygiena-bydlení ve stanech,místo ledničky potok,atd.,tak tam prý i zvraceli,jak mi říkali,no ale neprojevili touhu jet tedy domů dřív kvůli tomu.

A odpověd na tvou otázku: nenavštěvovat,nevolat.