Re: Opět mi šikanujou syna, už nevím jak dál

Pavli, je mi jedno, co synek říká, ještě bych počkala, první třídní schůzky, prožila jsem si něco podobného (bez dr) na základce dva a půl roku a jako jedenáctileté dvanáctileté dítko jsem večer usínala s představou, jakým způsobem dobrým by bylo umřít, na ulici jsem měla strach se dívat o úhel jinam než bych měla, a hádej, co jsem říkala mamince, že všechno je ok a ať nic nedělá. Naštěstí u mě pomohla střední škola, a ty dva a půl roku noční můry, co ostatní brali jako příjemné veselé odreagování, jsem strčila za hlavu, proto vím, o čem mluvím, zajdi k psycholožce bez něho, nebudeš ani první ani poslední.