8letý kluk se k nám chová hrozně, je drzý, nechce dělat úkoly

Ahoj všem, dneska se situace doma tak vyhrotila, že už hodinu googlim a asi budu volat do nějaké PPP, ale tak asi zkusím i tady poprosit o nějaký názor.
Ani nevím kde začít, kluk chodí do 2.třídy a v zásadě poslední dobou se chová doma děsně. Odmlouvá, nechce dělat úkoly, odeskává, je drzý, ubližuje mladší sestře.
Dnes dělal snad 3 hodiny úkoly a v podstatě jsme začali hezky, ale když jsem se ho zeptala jestli nemá psát psacím místo tiskacím, tak jsem opět šlápla na kuří oko a seřval mě, že za to můžu já že to začal špatně, pak u něj seděl 2 hodiny manžel, průběžně brečí, nadává, když mu dovolíme přestávku, tak odpoví "ne, vy mi ji stejně nedovolíte"... V 8 večer jsem už přišla k němu (manžel šel spát) že tedy ať se jde raději vyspat a že ty 3 zbývající řádky dopíšeme ráno a zase mě seřval, že chci aby dostal pětku, nevím už ani co jsme si říkali, ale já jsem se pak rozbřečela, načež mi řekl "tak si breč" a já jsem se šla zhroutit k sobě a už jsem jenom poslouchala jak licituje s manželem, který ho chtěl přimět ať se mi omluví a on stejně "že mamka stejně nechce abych se omluvil" a "ona by se mi spíše měla omluvit"... ale v podstatě fakt nevím za co.

No a tohle jsme měli v mírnější podobě i loni a sem tam i prázniny když jsme po milostpánovi něco chtěli..

Vtip je v tom, že navenek, ve škole, na návštěvách, s cizími lidmi se chová jak nejvzornější kluk, ve škole ho jen chválí jak je skvělý a doma za ním klapnou dveře a je jako satan.

Měli jste to někdo, jak to řešit, pořád si říkám co dělám špatně, ale snažím se nekřičet, políček mu letí výjimečně když už to opravdu hodně přežene. Když nemá ten svůj úlet, tak se tulí, je hodný, dá se s ním výborně komunikovat ale pak lusknutím prstu kolikrát přepne na toho "zlého" a je jedno, můžeme na něj po dobrém, komunikovat, vysvětlovat a stejně musí mít poslední slovo a nic nepomáhá.

Když přemýšlím co bych mohla dělat špatně, tak fakt nevím, mantinely nastavujeme, časový rámec mu dáváme na splnění povinností, když nedělá, tak prostě ústupky neděláme ani my, ale je to prostě hrozně vyčerpávající.... ze začátku to člověk bral že to prostě musíme vydržet a že to pochopí, ale ten zlom pořád nenastal, ba se mi zdá že se to zhoršuje....

Omlouvám se za asi chaotický příspěvek, ale nějak jsem to asi potřebovala někam aspoň napsat.