Re: jak se vám holky daří a co láska?

My jsme si asi s MM byli souzeni. Ač jsme bydlištěm dost daleko, od puberty jsme na sebe naráželi, ač jsme si sebe buď nevšimli nebo si byli k smíchu (na tom jsme se shodli, že třeba v 15 bych o něj fakt nejevila sebemenší zájem, asi bych jím i lehce opovrhovala, byl na můj vkus příliš slušňák a ňouma, já jsem zas na něj byla příliš viditelná a rozhodně jsem nebyla uťáplá nebo tichá voda a i vzhled by nám oběma byl k smíchu). Na SŠ jsme byli ve stejném městě a museli jsme se denně potkávat na nádraží, zná hodně stejných lidí jako já, pak byl na vojně ve městě, kde jsem pracovala v knihkupectví a on tam celkem často chodil o vycházkách, pak chodil za zábavou do jiného města, kde jsem dělala masérku a chodila se bavit na stejná místa. A nakonec jsme se oba přihlásili na stejnou SUPŠ, byly ve stejném ročníku. On do mě byl od začátku zamilovaný, já jsem ho brala jako super kamaráda a řešila s ním problémy, co jsem měla s tehdejším přítelem. Až skoro po 2 letech mi došlo, že s ním je mi dobře a zamilovala jsem se jako blázen. Přitom tělo to vědělo dávno, vždycky, když jsme spolu někde byli, zdál se mi sen o tom, že jdu někam, kde je starobylý poklad. Když už jsem byla na dosah, musela jsem se otočit a jít pryč. Byla jsem z toho snu pokaždé několik dní rozhozená, byl fakt naléhavý, pořád jsem ho s někým řešila. od doby, co jsme spolu začali chodit, se mi sen nezdál.