Re: Budík a já

Tak to já zas nesmím přemýšlet o ničem a vstát automaticky. Když se zamyslím, že vlastně začínám den hodinovým běháním, které lze vynechat, a je půl šesté ráno v zimě, tak logicky zůstanu o tu hodinu déle v pelechu Jedinej způsob při vstávání na čas je pro mě na první zazvonění bez přemýšlení vstát (často jsem tedy vzhůru o chvíli dřív a budík vypínám před zvoněním), a zbytek co potřebuji dospat během činnosti (jako tvůj manžel).

Manžel (můj) byl nejdřív vstávač na první zvonění, a pak se jeden čas přerozoval do iks posunů, ale mně to vadilo, protože jsem právě pořád usínala a zase se budila, zatímco bych si tu půlhodinku spánku užila raději v kuse. Takže jsem vyložila situaci a manžel opět vstával na první, maximálně druhý zvonek (ten byl v mojí toleranci).