Re: Bití dětí tolerují dvě třetiny Čechů

Alraune, sama o sobě vím, že jsem nic jiného neakceptovala. Touha udělat to, co chci já, byla silnější. Takhle jsem si poněkud rozmýšlela, co mi za to stojí. Něco i stálo. Nevím, co jiného mohli dělat, pokud měli striktní představu o těch hranicích. Já na to šla jinak (nafásla jsem dítě ze stejnou povahou) , uvolnila jsem ty hranice, za což se mi dostává značné kritiky. Ale na nic jiného běžně funkčního jsme nepřišli, taky si nedá říct. A bylo několik málo věcí, které byly dost závažné na to, abysme si jejich akceptaci vynutili i nějakým tím plácancem (na úrovni, kterou bych já jako dítě považovalo za velmi symbolickou), když už to jinak nešlo.