Re: Má smysl v padesáti pokoušet se o vztah?

Eleonor,

a nemělo by to být ve VZTAHU, co je opravdu PARTNERSTVÍ (a ne jen "hezké chvíle bez záruky") tak, že se i o ty starosti PODĚLÍ?

Tj. rozhodně ne tak, že on jí hodí komplet na krk starost o své staré rodiče, ani že "bude dělat zázemí jeho rodině", ale že si v případě potřeby s tímto VYPOMUŽOU?

Pořád tady mají všichni plnou pusu toho, jak má v rodině panovat vzájemnost, ale tohle mi teda moc vzájemností nezavání. Jak se může někdo považovat za něčího partnera, a přitom se koukat, jak ten partner padá na hubu a nehnout pro něj prstem? Jak by se líbilo té ženě, kdyby se ten partner odmítl podílet na čemkoli, co je jen "její" a trochu to smrdí prací? Asi by byl označen za sobce, kterému "jde jen o to jedno".

(a navíc tedy "řešit děti a vnoučata" - a proč by je měla nějak nadměrně řešit? Pokud nejsou nějak nemocní, tak předpokládám, že jsou DOSPĚLÍ a na vrcholu sil, a tudíž schopní si většinu SVÝCH záležitostí pořešit sami tak, že je nemusí přehazovat na babičku, aby ona neměla žádný prostor pro vlastní život.

Čímž rozhodně nemyslím, že by se neměli vídat nebo si nějak vypomoct, ale aby jim ta babička musela obětovat zbytek svýho aktivního života, to mi přijde docela dost úchylný.