Re: Chvála průměrnosti

No právě, Kudlo. Ta objektivnost poměřování je prostě kravina, nic takového doopravdy neexistuje
Je mi úplně k prdu, když se celosvětově uznávaným měřítkem stane dort od tvého Savarina a mě prostě nebude chutnat a třeba se mi ani nebude líbit na pohled. Sice uznám, že je za ním spousta práce i umu, ale to je všechno. Já si radši budu dál doma plácat naše "korpusy s marmeládou"(aniž by to znamenalo, že mě to stojí méně úsilí, než tu cukrářku).
Já ani úplně nevěřím tomu, že nějaký oceněnec je jediný svého druhu na celém světě, kdo danou věc dokáže. Byl jen ve správnou dobu na správném místě, narozdíl od někoho, kdo toho třeba umí ještě víc.

Takže vlastně nejde jen o to, být dobrý v něčem pro mě důležitém, ale i o to, aby to ocenil hlavně ten, na kom mi záleží. Přičemž ten někdo můžu být (měla bych být) i já sama.
Řekla bych, že pokud nutně potřebuju k pocitu spokojenosti ocenění ZVNĚJŠKU, něco je na mém životě špatně. Je to fajn bonus, to jo, ale aby na tom záviselo mé štěstí, to fakt nechci ani pro sebe, ani pro moje děti.