Re: Naučili jste se mít se rádi

Já si také nepamatuji, že by mě někdo v životě srážel, ale pocit "všechno dělám špatně" mívám někdy taky.

Takže si myslím, že to bude složitější, než hodit všechnu vinu na rodiče.

A další věc - do kolika let může člověk vinit své (pradávné) okolí a od kolika už za sebe odpovídá sám? A s přihlédnutím k tomu - od kolika odpovídá za to, co on sám na svém okolí případně napáše?

Protože pokud bychom to brali, že jsme až do smrti závislí na tom, co nám kdysi udělali nebo řekli rodiče, a že se z toho nevybabráme, tak bychom ty rodiče zároveň museli úplně "vyvinit", protože by to znamenalo, že i oni jsou do smrti závislí na tom, co jim udělali nebo řekli zas JEJICH rodiče. Takže jsou vlastně všichni frustrovaní, ale nemůžou s tím nic dělat a vlastně nikdo za nic nemůže.

Vychází mi z toho, že někde v našem životě musí být nějaká čára, od které ho můžeme a musíme vzít do vlastních rukou a ač nás naše minulost samozřejmě ovlivnila, tak začít být těmi, kdo ovlivňují svou přítomnost. V neposlední řadě i proto, že MY jsme ti rodiče, kteří teď ovlivňují budoucnost svých dětí, minimálně do toho jejich zlomového bodu.