Babičky a dědové – jak fungují u vás v rodině?

Měly jste nějaká očekávání než se Vám narodily děti? Např. o tom jak bude/nebude babička fungovat. A co vy babičky? Měly jste nějaká očekávání samy na sebe jak budete jako babičky fungovat?

Vyplnily se Vaše očekávání? Nebo naopak jste byly zklamané, že to není/nejde podle Vašich představ – myšlenou z obou stran. Nebo úplně na druhou stránku realia předčila Vaše očekávání?

A nyní, když už jedete v tom rozjetém vlaku, jste spokojené s nastavením, které v rodině v tomhle směru máte? Nebo byste něco rády změnily?

Já ve svém okolí vidím spíše rodiny, ve kterých se babičky aktivně podílejí – myšleno vyzvedávají děti ze škol/školek, některé vodí třeba na kroužky, berou si děti hodně i na víkendy s přespáním, v jedné rodině dokonce babička s dědou hodně nakupují pro vnoučata sportovní vybavení, boty, hradí lyžařský výcvik a podobně. Viděla jsem i na letišti pár babiček, které braly vnoučátka na dovču k moři.
Některé babičky z mého okolí se s vnoučaty učí a dělají s nimi úkoly a přípravu do školy apod.

Ráda bych byla také taková babička, ke které děti (i rodiče) rádi jezdí a která bude moct koupit vnoučátkům boty, aniž by dostala sprda, že to nejsou barefooty. 😊

Je to všechno složité. Já jsem měla očekávání, která přesně korespondovala s nastavením mé původní rodiny a kdyby moje mamka nezemřela, nejspíš by se i vyplnila.
Z manželovy rodiny to jaksi nevyšlo, myšleno nejspíš z obou stran a tak jsou děti o výše zmíněnou péči ochuzeny.

Jak je to u Vás?
(dnes bych raději anonymně, kdyby to náhodou četla ta "naše" babička)