2.4.2020 14:43:15 Termix
Re: Zablesky v hlave
No tak když o tom mluvíš, v souvislosti s korona epidemií mě právě na začátku dostávalo do šílených úzkostí právě to, že mi to všechno připomínalo moje dětství. Svým způsobem ve vězení, nesmět mluvit, jinak by byl trest - doma, na všechno příkazy - doma, a kdykoliv jsem byla doma s nějakou nemocí, můj otec mě vyloženě týral. A od prvního dne na mě padalo zoufalství z toho, kolik dětí teď doma trpí. Fakt tohle období špatně zvládám. Naštěstí pro mě už docela hodně pracuju a nemám čas na tohle myslet. Ale je mi jasné, že násilí doma je teď strašně moc. Rodičů alkoholiků, kteří před dětmi pijí, špatně je krmí, ty děti nemají kam utéct.
A před dvěma dny mi na mysl přišlo, že už nesmím doma sledovat zprávy. Dcera zúskotněla. Bojí se, že umřeme. A to já fakt nikam nechodím, takže ten virus nemám moc kde chytnout. Jednou za týden obchod. Nenávidím ty roušky a nejsem schopná je vydržet na obličeji. Pane Bože, jak se těším na život bez roušek.
Odpovědět