Re: Život jedináčka v době koronaviru

Luthien,
nejen jedináčci - já si myslím, že pro lidi obecně je šílený sociální stres to, že se nemůžou setkávat s ostatními. Navíc pro ty děti, kdo ví, co si z toho vezmou - ten strach z toho, že nesmí s nikým mluvit, nikoho vidět - když přírodní nastavení je žít v tlupě. Jako fakt nevím, co z toho těm dětem nakonec vyjde psychologicky. Pokud se jedná teď o tři měsíce, tak asi v pohodě, ale pokud se to potáhne dál, tak si myslím, že se z toho většina lidí regulérně zblázní.

Jedináček to má samozřejmě těžší, protože je fakt sám, fakt v "samovazbě". Já mám doma dvě děti, tam je zase problém ponorka, lezou si na nervy, strašně. Takže se je snažím vytahovat ven individuálně (jeden je někde "venku" a druhý je SÁM doma - on ten nedostatek samoty je taky problém - když jsou furt všichni doma a furt se něco děje, tak je to taky o nervy).

Domácí / distanční / online vzdělávání je v pohodě, pokud probíhá za nějakých normálních podmínek. My to provozujeme už čtvrtým rokem - ale podmínka školy byla, že je doma někdo, kdo je za dítě zodpovědný - nejde to dělat tak, že jsou oba rodiče v práci a dítě je doma SAMO. Jde u toho mít nějaký částečný úvazek (u větších dětí), nebo to nějak prostřídat s partnerem, ale distanční vzdělávání u dětí fakt nefunguje tak, že by dítě bylo celý den doma samo s počítačem a rodiče se vraceli v šest sedm večer uvařit večeři....
Normální distanční vzdělávání dětem nebrání "po škole" se vidět s kamarády, chodit na kroužky atd. - takže tenhle problém je problém s karanténou, ne distančním vzděláváním.

Vidět učitele dítě nepotřebuje - naše děti si libují, že ve virtuální škole je ten učitel víc k dispozici, než v kamenné. Např. situace, že dítě nerozumí výkladu. Ve škole se musí hlásit, musí doufat, že ho ten učitel vyvolá, a pak teda musí před celou třídou ze sebe "udělat blbce", že se ptá. A stejně mu pak ten učitel řekne "přijď po vyučování" - a po vyučování je kabinet zamčený a učitel tam není.
V distanční škole když dítě nerozumí výkladu, tak pingne učiteli do chatu, a učitel si to přečte - a i když nemá čas na problém odpovědět při výkladu, tak má konzultační hodiny, kam může žák virtuálně přijít - a má email, na který odpovídá (jako že fakt ano, fakt odpovídají).

takže "živého" učitele bych viděla jako nezbytného třeba na tom prvním stupni, kdy je učitel takové "one man show" a kdy se fakt nedá očekávat, že dítě sedne k počítači a bude fungovat s počítačem třeba hodinu v kuse... Od druhého stupně, to virutálně funguje dobře - když je to funkční systém, jedna platforma, skutečně vytvořená pro potřeby VYUČOVÁNÍ a ne splácáno tady zoom, tady teams, tady WA, tady email, tady bakaláři....

ALE - pak je potřeba vylézt z pracovny do světa a VIDĚT LIDI, ne Planetu Opic s náhubkama, kde se lidi bojí na sebe usmát (a i kdyby, tak to pod náhubkem není vidět). Mít kamarády, s kterýma se dají podnikat různé věci, navštěvovat se, pokecat...

A třeba dceřinu kamarádku jsem k nám dostala asi po měsíci přemlouvání (její maminky) - a holka stejně nesměla vstoupit k nám do baráku (byly na zahradě a v bazénu). Prostě už i ty děti jsou zblblý a vyděšený.