Re: Máte rádi svou tchyni?

Teď nějak neumím říct. S mým mužem jsme 21 let spolu. Tedy tak dlouho se znám i s ní. Zpočátku jsem na ni zírala jak 5 na 6, byla dle mého mínění děsný generál. Anzto jsem na uplnem začátku svůj poměr s MM neviděla jako dlouhodobý, tak trochu jsem se tomu pošklebovala... Pak jsme se tedy dali dohromady pevně, trochu jsem do jejich rodiny nahlédla - a ona tam opravdu musela velet, tři chlapi plus vlastní rodiče na starosti. Podporovala nás finančně i jídlem. Ale měla tendenci nás organizovat, tak trochu manipulace - typu "co děláte příští víkend" - já nebyla naučená že tahle otázka znamená, že něco plánuje ona a čekat úkol. No ale to většinou vyjasňoval muž, v tomhle byl vždycky na moji straně, nikdy na její. Pak jsme u nich chvíli bydleli (v loji s penězi), asi dva-tri měsíce. Zpětně viděno byli borci, že to na vsi takhle ustáli (nebyli jsme vzatí), ale těžké to bylo. Pak jsme žili dost v cizině, tak už to bylo lepší :) Vnoučata milovala velice, jako miminka by mi je nejradši vzala :) ale dalo se s ní domluvit, byla docela poučená a sečtělá babička co uznává alergie a tak. Pro děti by se rozdala a vždycky s nima chtěla trávit čas, hlídání nebyl problém (pro mě pak jo, když jsem zjistila, že je ochotna x lidem přeplánovat všechno jen aby mi vyšla vstříc a byla v davy čas u dětí, to jsem nechtěla). Pak jsme i s dětmi byli 2 roky v cizině, kam se ona za námi nechtěla vydat (moje máma chňapla po první letence co jsme ji nabídli a bylo jí fuk že se nedomluví). Ale volali jsme si pravidelně přes Skype, každý víkend.
No a pak se zas nemohla dětí nabazit. Jezdila s nimi od malinká na dovolenou (nedaleko,ale chtěla to mít ve své režii). Jenze oni vyrostli a už měli jiné zájmy. Já začala chodit do práce, oni naplno do škol a kroužků. Taky už jí min navštěvovali. Nejdříve jsem to schytávala já, že to neumím zorganizovat, tak jsem vyhlásila, že každý má svůj telefon a můžou se domlouvat napřímo beze mě. No a vázne to. Jsme v jedné vsi, ale vídáme se tak 1x za 2-4 týdny. Manžel teda častěji, ale jen na skok, má tam takovou svou dílnu.
Tak 3 roky zpět měla velké psychické potíže, jezdila k nám za mým mužem a plakala. Nevím co se přesně stalo, prý toho bylo hodně za všechny ty roky v manželství (tchán nebyl ideál, hodně pracoval a dřív i hodně pil, a právě asi rok před tím jejim relapsem šel do důchodu, a ona pak po tom roce taky a zbyli si na sebe). No a ta atmosféra tam houstla. Bydlí ve velkém domě společně se svým mladším synem a jeho ženou, teď mají dvouletou dceru. Tak jsem si myslela, že se s miminkem "zabaví", ale je to zkrátka divný. Svou švagrovou neumím nějak pojmout, je o 12 let mladší, ale určitě si myslím, že je normálně schopná postarat se o své dítě. Ale když jsme u tchýně všichni na nějaké oslavě, tchýně přebírá veškerou snahu a vše řeší a dítětem ona. Švagrová je taková,že to nechá být v rámci toho, že tam spolu bydlí, já bych šla do vrtule..
No zkrátka že tu poslední dobu asi 3 let nějak nemám touhu tam chodit. Radši ať přijdou sem. Ona to bere hrozně oficiálně. A děda (tchán) je sice pořád stejnej, ale ty děti jak vyrostly, už mi ty jeho stále stejný vtípky moc nebaští.
Letos třeba zorganizovala takovou rodinnou sešlost, kdy mi vlastně vymyslela, že já budu ten a ten den hostit x lidí... Jako proč ne, akorát ten termín byl pro mě blbej, tak jsme to přesunuli, ok, no ale pak na té návštěvě u nás tomu měla takovou touhu zase velet, co kdy kdo řekne a co komu půjdu ukázat... Ještě že ta manželova sestřenice byla v klidu a normální, tak jsme to odfiltrovali.
Letos bylo myslím poprvé,co s ní děti nikam nejely. Dětem je 15 a 12. Jestli si ona myslí, že to kazím já, je to možné, nezkoumám. Dětem říkám, že takový je život a každý s ním zachází jak umí.
Ale že je babi a děda mají moc rádi svým způsobem. Vloni jim dali třeba nějaký úspory, řešili jak jim to dát a nedat (aby to neutratili hned), tak to vložili na už založený stavební spoření.

Ráda bych s ní zase vycházela, ale cítím tam tu urputnost a nevím co s tím.

Jak tu někdo psal, že se v té rodině nevyjádřovaly emoce - to na ně sedí. Akorát se jim to teď asi vrací, že to neumí normálně říct, či by sama chtěla a co ne.