Re: K2 - Vlastní cestou

Aleno ale o tom to není. je to o tom riziku, vědomě podstupovaném riziku kvůli zálibě.

Plus ten dlouhý čas bez rodiny, nevím jak staré tam bylo to dítě, ale pro malé dítě je půl roku velice dlouhá doba. A i opačně.

Já sice nejsem horolezec, na mně moc zima, ale za mlada a bezdětna jsem hodně cestovala, a bylo to i občas poměrně riskantní. A bylo to pro mně důležité, vlastně taky taková "vášeň", pro objevování vzdálených míst, kde jsem nebyla. Kam ani moc turistů nejezdí.
Takže já to i chápu, ten motor co tam člověk žene zpět.

ALE když jsem se stala matkou, tak jsem prostě tyto zájmy dala stranou. A ne že by mně to přešlo, co by matka jsem prostě už takto riskovat přestala. A ani bych od nich neodjela na nějakou delší dobu. Kvůli nim i kvůli sobě, nechci o jejich dětství přijít, je vlastně tak krátké.
Vyjedu jednou zas, ale až budou dost velcí. Teď jsou zatím velcí středně, tak je postupně už vezmu někam s sebou, ale jen někam bezrizikově.

Mně mateřství ty priority změnilo. A svým koníčkům - těm co obnáší vyrazit někam na půl roku, se případně budu věnovat zase až mé děti dostatečně dospělé vylétnou z hnízda.

Takže asi ano, asi vidím jako lepší matku účetní, než někoho kdo na půl roku odjede na nebezpečnou výpravu. Tohle fakt bych nesrovnávala s lékařkou co pracuje na směny.