Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné)

Jo, holky, Vám se to řekne. Na jednu stranu se mi samozřejmě hodí, že babička syna pohlídá - ale hlavně nevím, co by to dítě dělalo celé prázdniny, pokud bych nastoupila do práce - a je mi jasné, že nejméně letos by jistě na tábor odmítl jet (a kdybychom ho donutili, jakože se tomu chci pokud možno vyhnout, není připravený na takové odloučení, a mohlo by se stát, že víckrát bychom ho na tábor nedostali vůbec). Finančně na tom nejsme nejlíp, takže abych s ním byla doma do jeho nějakých 10 let, tedy ještě tři roky, to si fakt nedovedu představit - už pro to ne, že od příštího roku mají plavecké výcviky, ve čtvrté třídě už budou mít pravděpodobně lyžák apod. (A když nastoupím do práce, nikdy nebudu mít takový příjem, abych si mohla zaplatit paní na hlídání:-((( )
--- Na druhou stranu, tím, kdo nyní chce, aby syn byl u babičky, je momentálně především babička sama - ona si ho chce užít, jí se po něm stýská (a nepřichází v úvahu, abychom za ní společně jezdili častěji než 1 x za 14 dní či tři týdny). Taky ho chce vykrmit - při sedmileté prohlídce měl 18,5 kg (i já jsem čekala víc:-((( ). Takže není to o tom, že já bych využívala babičku na hlídání - je to věc do určité míry výhodná pro všechny tři strany (pro syna taky, mít babičku je za optimálních okolností obohacující zkušenost). Podněty k hlídání poslední roky vyhledává spíš matka než já (naopak mi dělá potíže nějak takticky odmítat, pokud si z nějakých důvodů nepřeji, aby ho zrovna v tu jistou dobu hlídala). Jo, pardon, jedno hlídání, které jsem potřebovala já, bylo před rokem, když jsme stěhovali a malovali. Tak bez tohohle hlídání bych si tedy s těmi úkoly poradila jen dost těžko.
Tož tak. Domluva je krásná věc, ale u mé matinky velmi, velmi nereálná. Bohužel...
Jinak vztah nějaký spolu mají, v podstatě jim do jejich vztahu nemluvím, až poslední dobou musím některé věci korigovat, jako třeba vysvětlovat, že normálně se lhát nemá mezi dvěma lidmi, kteří jsou ochotni spolu komunikovat - ale syn je bohužel svědkem mých drobných lží vůči mé matce, pokud má otázky, na které jí prostě NEMŮŽU odpovědět po pravdě, a k tomu bohužel zpovídá i syna, takže syn se už začíná ptát ve stylu "A co mám říct babičce, když se zeptá na to a to" (a samozřejmě že zpočátku měl tendenci začít lhát i nám:-((( ).
Ale samozřejmě si nepřeji, aby se styl matčiny výchovy na mém synovi podepsal nějakým nevhodným, nechtěným a ošklivým způsobem, takže pokud vidím nějaký problém, snažím se zvažovat pro a proti - mlčet, nemlčet, což může být totéž jako "hádat se, nehádat se" a tak.