Re: O postcovidovem syndromu

Dneska jste mi káply do noty, jsem pěkně vyděšená. Covid jsem vnímala primárně přes manžela, jsem strašně vděčná, že to dal a můžeme být stále spolu. On měsíc v nemocnici, měsíc v lázních, skončil v práci, naštěstí není problém, aby nastoupil do rodinné firmy. Já si celou dobu (covid 2-3 týdny v únoru fakt hnus, ale doma) říkám, že jsem jen zlenivěla, navíc v blbým věku, něco po padesátce. Vrazila jsem prachy do rehabilitací, snažím se cvičit, chodit. Dneska jsem se půl večera účastnila velmi plodné diskuse a pak jsem najednou v sekundě zapomněla, co jsem chtěla říct - jde o myšlenku, kterou nosím v hlavě stabilně už pár let, mohla bych na ni psát disertaci. Vypila jsem dvě sklenky bublin, byla jsem koncentrovaná a najednou temno. Ještě nikdy se mi to nestalo - nebo ne tak výrazně - prostě mlha na mozku. Mlha se "rozptýlila" zhruba po dvaceti minutách - buď jsem se začala kamarádit s nějakým Němcem, nebo mi covid nesebral jen fyzičku.