Vážný, ale je-li víra dar a milost,proč se jí nedostává všem?
Jednak proto, že ne všichni se setkají s nezkarikovanou informací o Bohu.
Jednak dar má v sobě tu vlastnost, že je plně ve vůli dárce, kdo a kolik dostane. Pokud mi kamarád dá 5000 Kč, může si jiný náš kamarád stěžovat, že dostal jen 3000 Kč? Pokud si stěžovat bude, tak je to závist. Pokud dostanu něco, co dostat NEMUSÍM, tak je to zcela na vůli dárce a nikdo ho nemůže kritizovat.
A jednak je to spolupráce Boha a člověka. Člověk uvidí, že je něco špatně v jeho životě a Bůh mu v tom nabízí ruku. A buď ji přijme a nebo ji odmítne. A k té pomoci patří něco, co se jmenuje pokání, což řecky je metanoia, změna mysli o něčem.
A pokud si myslím, že fet byl fajn a nyní vidím, že není, tak halt je na mne dělat něco dál. Zkusit to bez něj, pokud nedokážu, tak hledat pomoc, prosit Boha aby mi ji poslal atd. Čili s ním na tom pracovat. On to odpustil, ale zase to neznamená, to neřešit. Atd.
Tady si HODNĚ (bylo tu jiné slovo stejně dlouhé) kážu sám sobě na změnu životního stylu, něco pro to dělám (našel jsem si terapeuta/kauče) atd. ale dost to často flákám. Ale tady zase je ta milost, že Bůh prostě (naštěstí) je ochoten i se mnou začínat 1000x znovu. A do jisté míry tady je jedno ze slabých místo mého života, kde se může stát, že nějak definitivně selžu a kde jsem na hraně něčeho, čemuž katolíci říkají "opovážlivé spoléhání na milost Boží". Já tedy chci opovážlivě spoléhat na Boha
, ale tohle je něco jiného.