Re: Kdo se přidá?

Kopiruju jeden uzamčeny Premium článek .

*Štíhlá obezita není protimluv. Problém může mít i ten, kdo vypadá hubeně

Obézní člověk nosí velikost XXXL a ono slavné BMI mu vychází nad 30. To je naše představa o obezitě, která je vcelku správná, ale nezahrnuje úplně všechny možnosti. Štíhle obézní se mohou okolí zdát jako hubení, ačkoli to tak vůbec být nemusí.

Pojem štíhlá obezita (anglicky skinny fat) řada z nás v životě neslyšela a vysvětlit ho dokážou v podstatě jen odborníci. Tak to bude určitě něco, co mě nezajímá, řeknete si. Asi jako jazyk pouštního národa v části Afriky, do které se vážně nechystáte.

Chyba lávky. To, že jste zatím o štíhlé obezitě neslyšela, vůbec neznamená, že se vás netýká. Překvapení bývá veliké. A po něm následuje pochopení. Jako u padesátileté Marcely. „Už asi patnáct let si připadám tlustá, ale všichni z toho mají legraci. Protože to, co vidí oni, je štíhlá ženská. Já to chápu, mám ruce i nohy jako hůlčičky, takže když si vezmu tričko a upnuté džíny, jsem i teď v přechodu navenek štíhlá jako laňka. Jenže to tričko musí být poněkud volnější v pase. Aby zakrylo tu vanu.“

Právě takhle často vypadá štíhlá obezita. Víte o ní jen vy a vaši nejbližší. Stačí mít krapet stylistického talentu a všichni vás považují za štíhlou ženu. Ale vy sama víte, že něco není v pořádku. Ve vašem těle výrazně převažuje tuk nad svaly. Do budoucna vám to může způsobit řadu zdravotních problémů, a navíc se nikdy nebudete líbit sama sobě v plavkách nebo prádle, protože si budete stále připadat taková poněkud „povislá“ a beztvará. Pokud patříte do této kategorie, čtěte dál.

„Vypadám jako pavouk!

Tenké nožičky a velké břicho,“ směje se Marcela a samozřejmě přehání. Její BMI je 22, což je ideální váha. Klidně by mohla ještě pár kilo nabrat a stejně by nebyla v pásmu nadváhy. Po BMI 22 marně touží její kamarádky se svými sedmadvacítkami a třicítkami. Jenže Marcela ví své – aby dosáhla štíhlého vzhledu, musí se oblékat velmi chytře a vzdát se všeho, co je v oblasti pasu „na tělo“, tedy třeba i klasických šatů. A to ji nebaví, stejně jako představa vyššího cholesterolu a kardiovaskulárních potíží po přechodu, které velký obsah tuku v těle vyvolává. Marcelin problém pojmenovala nutriční poradkyně, když ji postavila na chytrou váhu. Navrhla jí i optimální cílovou hmotnost. Ta je – světe div se – naprosto stejná jako ta současná. Až na to, že k optimálnímu složení těla musí shodit čtyři kilogramy tuku a nabrat čtyři kila svalů.

Se stejným počtem kilogramů můžete mít zkrátka tak trochu beztvaré, bochánkovité tělo, které se vám nebude líbit a ani nebude zdravé, anebo pevnou štíhlou postavu, kterou se budete chlubit kamarádkám na pláži i svému lékaři.

Pregnantně to zformuloval osobní trenér Pavel Vacek: „Sval má tvar, kdežto tuk je beztvarý.“ Co dodat. K celkovému dojmu výrazně přispívá i fakt, že kilogram svalů zabere mnohem méně prostoru než kilogram tuku. Stehno tvořené převážně tukem je velké a třaslavé, stejně těžké stehno tvořené svalem je štíhlé a pěkně pevné. Váha v obou případech ukazuje totéž.

Štíhlá obezita je začarovaný kruh, který nezbývá než přetnout. Nejdřív je potřeba vědět, jak jste se do této situace vůbec dostala. Nejběžnější způsoby jsou tři:

Buď jíte převahu jednoduchých sacharidů (sladkosti, bílé pečivo, hromady těstovin, alkohol). Vaše tělo tedy nemá z čeho budovat svalovou hmotu, protože na to potřebuje dostatek bílkovin (proteinů). Místo toho si tedy přebytečné sacharidy – ty, které nevyužije na pokrytí denní spotřeby – uloží do tukových zásob. A protože máte málo svalů, nemohou vám svaly pomáhat se spalováním zásobního tuku. To je první začarovaný kruh.

Nebo jíte málo. To je typická chyba nás ženských středního věku. Když se nám začnou v pase objevovat ty neoblíbené špíčky, omezíme jídlo. Na pár let to sice zabere, ale pak musíme ubrat ještě trochu a ještě trochu. Kolem padesátky už skoro nic nejíme, jenže zázrak se nekoná. Štíhlý pas nám je odepřen, i když žijeme pomalu jen ze vzduchu. To je ten slavný efekt „válečného metabolismu“. Tělo si uvědomí, že je nejspíš hladomor, nebo aspoň pořádná hospodářská krize, jinak by přece dostalo najíst! A tak si ukládá do tukových zásob cokoli z toho mála, co dostane.

Naopak nám při drastickém omezení jídla mizejí i svaly, které jsme dosud měly. Výsledek je ten, že sice nemáme z čeho budovat svaly (protože ty rostou jen z kvalitní plnohodnotné stravy), ale tuk máme pořád. A k tomu jsme tak trochu unavené, depresivní, bez energie. Do této kategorie patří i milovnice drastických diet, u kterých je efekt „hladových období“ o to silnější, že se opakuje častěji a radikálněji.


Do třetice je to sklon přeceňovat kardio. Většina z nás ví, že od středního věku nemáme šanci na pěknou postavu, pokud se nehýbeme – doba přirozené mladistvé štíhlosti skončila a navíc jsme zpohodlněly. Všude tak čteme, že skvělou cestou k hubnutí je právě pohyb, a často se necháme uspokojit spoustou chůze nebo běhu.

Ano, bez kardia se neobejdeme, pálíme při něm kalorie a má i spoustu dalších blahodárných efektů. Ale jsme-li „štíhle obézní“, je pro nás mnoho kardia zbytečná ztráta času. Nepotřebujeme shodit spoustu kil, potřebujeme nabrat svalovou hmotu. Procházku či proběhnutí si nechme pro radost a pročištění mysli, ale hlavní sportovní čas věnujme posilování.

Začněte jíst

Pokud se chcete zbavit štíhlé obezity, je potřeba začít jíst. Ale jíst to, co vaše tělo potřebuje, aby mohlo stavět svaly a nepotřebovalo si dělat zásoby tuku. Řešení je známé a není třeba ho moc rozvádět: zaměřte se na přirozené bílkoviny (maso, ryby, vajíčka, sýry, mléko, tofu, tempeh atd.). Bílkoviny neboli proteiny jsou hitem posledních let. To proto nám všichni obchodníci vnucují skvělé proteinové tyčinky a nápoje – ale pozor, v těchto průmyslově zpracovaných potravinách najdete často i hromadu cukru, nepřirozených aditiv a dalších látek! Držte se opravdu toho, co je přírodní – příroda nám jídlo vyrobila tak, jak ho potřebujeme.

K bílkovinám patří zelenina, optimálních je 400 gramů denně. Pokud vám to připadá šíleně moc, dejte misku na kuchyňskou váhu a skládejte do ní dvě rajčata, kus okurky, kousek brokolice, pár ředkviček. Zjistíte, že na 400 gramech budete velice rychle, takže když si porci rozdělíte na víc denních dávek, bude to snadné. Zvlášť proto, že se sice nevzdáte příloh, ale dvě třetiny z nich nahradíte zeleninou: hráškem a mrkví, pečenými rajčaty a paprikami, špenátem a podobně. Přidejte denně malou hrstičku oříšků a semínek. Víc ne, ořechy a semena mají kolem 50 procent tuku, sezobat během večerního filmu celý sáček tedy není optimální. Když ještě sníte denně dva kousky ovoce, máte všechno, co potřebujete.

Naopak je jasné, že štíhlou obezitu podporuje všechno brakové jídlo, které máte pořád na dosah. Sladké pečivo, hromady bílých těstovin, bagety, sladké limonády… vždyť víte. Když jdete na nákup nebo vybíráte jídlo v restauraci, klaďte si opakovaně jednoduchou otázku: tohle mi ublíží, nebo pomůže? Ubližovat si nechcete. Na to je dost jiných specialistů kolem vás.

Nechte své jídlo makat.

Představte si jednoduchý příklad. Jíte celý den zdravě, přirozeně, vaříte si jídla z kvalitních surovin a necpete se ničím škodlivým. A k tomu celý den sedíte na pohovce a sledujete seriály na Netflixu. Co se pak stane s jídlem, které jste snědla? Bude ho tělo využívat tak, jak potřebujete, tedy na vybudování svalů, zpevnění postavy? Bohužel ne, protože bez pohybu svaly degradují, jak bolestně poznal každý, kdo si kvůli úrazu nebo nemoci užil pár týdnů vleže. „Use it or lose it“ (používej to, nebo to ztratíš) – toto anglické úsloví přesně sedí. Když svaly nebudete používat, přijdete o ně. Údajně už po týdnu nicnedělání zapomínají, že někdy byly ve formě. Chce to tedy posilovat aspoň dvakrát týdně.

My ženy se ale posilování často děsíme jak čert kříže. Vtipně to opět popisuje trenér Pavel Vacek, když mluví o rezervovaném vztahu žen k činkám: „Jejich názory bývají zkresleny fotografiemi kulturistek ve vrcholné formě v kombinaci s nádherně naivně pomýlenou představou, že se nárůst svaloviny odehrává s téměř nadzvukovou rychlostí.“

Ve skutečnosti je nad slunce jasné, že než začnete vypadat jako Rambo v ženském vydání, bude vás to stát stovky hodin odříkání, dřiny, speciální výživy atd., tedy něčeho, co nejspíš podstoupit nechcete. A ještě nějakou dávku steroidů navíc. Ne, stát se svalnatým robotem „nechtěně“ vám opravdu nehrozí.

Tak si to shrňme

Štíhlá obezita není žádná tragédie. Přesto je výhodnější se jí zbavit. Budete zdravější a lépe se cítit ve svém těle. Dá se to zvládnout kombinací jídla a cvičení. V jídle to znamená jediné: omezit jednoduché sacharidy, nechat si ty komplexní, tedy zeleninu, celozrnné obiloviny, semínka, luštěniny, ovesné vločky, a přijímat v každém jídle bílkoviny, aby si tělo mělo z čeho budovat svaly.

A právě budování svalů je druhou stránkou mince. „Štíhle obézní“ nepotřebují hodiny běhu nebo rychlé chůze. Naopak je důležité pravidelně posilovat, ať už doma podle serveru YouTube, cíleným posilováním ve fitku, nebo řadou sportů, které dobře budují svaly.

Tahle kombinace, pokud to myslíte vážně, začne přinášet výsledky již za pár týdnů. A tou nejlepší motivací pokračovat je pohled do zrcadla. Pak už si novou postavu nenecháte uniknout!