Re: Školní plavání

Dcera byla v dětství tuze vodomilná. Říkávala jsem, že se měla narodit jako kačena, ale na poslední chvíli se to nějak zvrtlo. Nicméně školní plavání moc nemusela, vadilo jí to společné sprchování a prepubertální poznámky spolužáků ohledně plavek apod. Ale s brbláním to absolvovala bez zvláštní újmy. To já jsem byla jiná liga - školní plavání jsem nenáviděla z celého srdce. Vygradovalo to, když nás nutili skákat z věže do vody. Mně v životě nikdo nepřiměl skočit ani z okraje bazénu, já vždycky měla k vodě respekt. A jak došlo dokonce na věž, tak jsem si prostě sedla na lavičku a prohlásila jsem, že jsem připravená propadnout z tělocviku, ale tohle NIKDY. Kamarád z paralelní třídy se mnou naprosto souzněl, sedl si vedle mě a prohlásil, že on míní taky propadnout. Kupodivu nás po chvíli vyhrožování prostě nechali být.