Re: Pepíček 29.9.1998

Ahojky !

Tak to včerejší zranění nebylo nic vážného spíš „mnoho povyku pro nic“… Asi se praštil, ta odřenina ho mohla pálit, ale ruku má v pořádku, ráno už si na to ani nevzpomněl… Od malička byl na všechno hrozně statečný, když upadl, nekvičel jako starší sestřička, byl často nemocný s průduškami, laryngitidy, 3x zápal plic, 2x v nemocnici, užil si všelijakých vyšetření, rentgenů, odběrů krve, ale všechno to zvládal statečně.. Poslední dobou ale začíná být „bábovka“, když si zadře třísku, tak to je křiku jenom když se na to dívám :-)))))
Zatímco já většinou volím taktiku vyjednávání a přesvědčování, že se bojí zbytečně, že ho to bude bolet jenom malinko, manžel zastává metodu rychlého skoncování, prostě ho popadne, znehybní a ošetří… Na to zas nemám nervy já, chodím si zacpávat uši a pak konejším Péťův hysterický záchvat, který trvá zpravidla 2x tak dlouho, než samotný „zásah“… Časově to vychází skoro stejně – tedy moje diplomacie a manželova „akce“+konejšení… :-))))

Petřík je prostřední o 13 měsíců mladší než sestřička Štěpánka a o 4 roky starší než sestřička Anežka. Na nejmenší sestřičku se těšil, pořád jsme si ukazovali obrázky v knížce, vyprávěli si jak, se miminko narodí, byli se podívat na ultrazvuk a hned druhej den za mnou přišli do porodnice… Teď jí bere jakou součást rodiny, asi jako dalšího psa nebo kočku :-) o které se staráme, ale které jeho v podstatě nijak „neohrozí“ :-))))
Někdy jsou jako dvojčata, ale spíš je Štěpánka jako o 2 roky starší, taková velice rozumná a šikovná, zatímco Péťa i neumí ještě ani zavázat tkaničky a zapnout knoflíky u košile. Je hodně živej až hyperaktivní, nevím, jak to s tou školou bude, nevydrží chvilku v klidu, ani těch 7 minut, co trvá Večerníček, neposedí… Byli jsme v kině na Kniha džunglí 2, a on se po mě pořád všelijak povaloval, chvílema se bál a pořád se na něco ptal…
Do školy půjde rozhodně až za 2 roky, možná za 3, uvidíme, co nám doporučí psycholožka… Už ale na její doporučení zkoušíme techniku „uvolňovacích cviků“, jednak aby se naučil, opravdu správně držet tužku, nekřečovitě psát a kreslit, a trochu trénovat soustředění se… Začali jsme s tím kvůli Štěpánce, ta je srpnová a u zápisu už byla, a Petříkovi to prý jedině prospěje… Tak jsme nakoupili sešity a obtahujeme ovály, kličky a smyčky :-)))) Něco mu jde, něco méně, ale ještě je spousta času…
O Walsdorfské škole jsme taky uvažovali, ale jednak nevím, jestli je vůbec nějaká poblíž, a jednak místí škola má dobrou pověst, máme jí skoro naproti přes ulici, a nevím, jak bych to zvládala s Anežkou a možná dalším miminkem, které tatínek ještě plánuje… Navíc mám k téhle škole takový úzký vztah, já jsem do ní chodila, spolupracují se školkou – mají program Začít spolu, nedávno jsme podepisovali petici, aby nám školu zachovali, manžel se v tom dost angažuje …

To jsem se zase rozepsala…

Tak zatím ahoj a pozdravuj kluky…

Terreza