Sám ještě dítě

Místo abych si těhotenství užívala s přítelem (a to jsme dva roky čekali na to, až se to konečně podaří) jsem na tom psychicky ne zas tak ruzove. Pritel travi veskery cas u netere (dcery sveho bratra), ve ktere se uplne vidi. Tamhle ji koupi nove boticky, tamhle je to nova bundicka, ale pro nase baby nehodla delat nic. Nikam me nechce brat, hodne se domlouva se svymi kamarady, je pryc do noci, nez aby podnikl neco se mnou, radeji jde k babicce, nevlastni sestre nebo bratrovi. O nase zatim nenarozene dite nejevi moc velky zajem. Kvuli sve rodine odrekl i svatbu. Rada bych prozila sve tehotenstvi radostne a s nim, ale jak vidim, tak to asi nepujde. Zena jeho bratra mi rika, ze az se to male narodi, ze se zmeni, ze oni meli to same. Ma nekdo podobne zkusenosti s tim, ze pritel ci manzel v tehotenstvi tropil priserne kousky a svou roli otci si uvedomil az po narozeni ditete, nebo to mam rovnou vzdat a zustat svobodna matka? Diky za odpovedi.