Názory k článku Strategie pro druhou polovinu života

Žádnou strategii nepotřebujete, stačí žít.

Podle článku má vlastně člověk problém se stářím již od mládí a měl by ho co nejrychleji řešit, nejlépe v poradně jmenovaných psychologů, za příslušný obnos. Myslím si, že to, jak psychologové říkají, že hledání mladšího partnera je určitá strategie vyrovnávání se se stárnutím, je psychology úmyslně šířené klišé. Snaží se problematizovat i ten nejnormálnější partnerský vztah. Proboha proč by člověk nemohl mít mladšího partnera a proč o těchto lidech píšou tak neuctivě? Také si myslím, že popisovaná teorie strategie vyrovnávání se se zátěží je dnes již překonána. Kdo bude soudit, jak se kdo z nás vyrovnal s krizí?

Mám pocit, že se autor usilovně snaží vsugerovat nám, že máme PROBLÉM a že ho musíme ŘEŠIT, a že bychom určitě měli být celí bez sebe úzkostí.

A že od třicítky nahoru člověk, do té doby relativně soudný a vědoucí, co má dělat, totálně zpitomí a zezmatkaří, a to až natolik, že pocítí potřebu si udělat fárplán na následujících 50 let (pokud chceš rozesmát Boha, řekni mu o svých plánech).

Když čtu takové články, tak mě občas napadá, zda lze takové psychology charakterizovat jen slovem "zbytečný", nebo zda by bylo výstižnějí "škodlivý". (Tím nechci v žádném případě tvrdit, že by takoví byli všichni, jen přístup tohoto pána mi přijde velmi podivný).

V podstatě neřekl VUBEC NIC kromě insinuace, že by v lidech jejich vlastní stárnutí mělo vyvolat paniku. Pokud to měla být reklama na ten časopis, ve kterém bychom se měli dočíst víc, tak to byla spíš antireklama.