Názory k článku Vadí, když dítě před vstupem do školy umí číst?

Ráda bych znala názory a zkušenosti rodičů,kteři dali dítě do školy před šestým rokem.Naše dcera je narozná v říjnu,při nástupu do školy jí bude 5 let a 10 měsíců.První písmena se naučila ve 2 letech,číst a psát sama v 5 letech.Byly jsme dvakrát v PPP a pokaždé nám předčasný nástup doporučili.I v ostatních oblastech má širší rozhled než je obvyklé.Je také na svůj věk hodně velká.Ve školce už jí to moc nebaví a těší se do školy.Má někdo zkušenosti s nešestiletým prvňáčkem?

Mílo,
mrzí mě to, ale asi je opravdu tenhle typ výuky jen v Brně. Nepodařilo se mi vůbec sehnat informace odjinud - přitom se tam učí přesně to, co později studenti potřebují - využívat samostatně zdroje informací, hospodařit s časem a odhadnout svoje síly...a taky umět si obhájit svoji práci. Všechny děti mají velmi důsledně stejné podmínky, povinné úkoly a prostředky, což by mělo právě ty pomalejší motivovat, protože jsou schopni v povinné části úkolu uspět. Vím, že v zahraničí je to velmi úspěšný a žádaný typ výuky a nevím, proč se u nás nepoužívá - snad proto, že je náročný na zvládnutí pro pedagogy?

O daltonské škole jsem taky už slyšela, ale na internetu jsem našla odkaz jen na daltonskou školu na Moravě, nevíš o nějaké v Praze nebo okolí?

Nemůžu si pomoct, ale v našem školství se toho za posledních dvacet let příliš nezměnilo. Mám podobný problém jako ostatní, jejichž příspěvky jsem četla. Můj starší syn je také nadaný, v 1,5 roce uměl všechna velká tiskací písmena, během dalšího měsíce i malá, umí počítat do dvaceti, je velice zvídavý, hlava mi třeští z jeho věčných podrobných otázek, na které někdy sama nezvládám odpovídat (vysvětlete tříletému dítěti jak pracuje elektřina). Bohužel jeho nadání je zřejmě "vyvážené" problémovým chováním. Je velice konzervativní, těžko přizpůsobivý, mám pocit, že naše společné soužití je jeden velký souboj.
Jímá mne hrůza, když čtu o dětech, které nechtějí vzít do školy dřív kvůli pár měsícům narození. My máme to štěstí, že syn se narodil v červenci, takže to snad nebude problém. Ale i před nějakými 25-lety, když jsem nastupovala já do první třídy, bez problémů jsem byla přijata v pěti letech(narodila jsem se v listopadu) , hlavně proto, že jsem uměla číst a počítat. Ale i přes to se na mne, alespoň to do dnes tak cítím, škola tak trochu podepsala. I když jsem celou základní školu bez problémů prošla s vyznamenáním, škola mě nenaučila podle mne dost základní věci - umět učit se, nemluvě o nějaké motivaci. Na gymnáziu přišlo nutné vystřízlivění, na čtyřky jsem opravdu zvyklá nebyla. Ještě dnes mám v živé paměti marné hodiny, trávené nad učebnicemi biologie či dějepisu, s výsledkem nevalným.
Opravdu se děsím okamžiku, kdy výběr vhodné školy pro mé děti bude jen na mně a doufám, že učitelek, zmiňovaných na začátku úvodního článku, potkám co nejméně.

Poptala jsem se spolužáků na vysoké škole (!) a závěr byl udivující. Valná většina z nás uměla číst před vstupem do první třídy. Takže bych se vůbec nebála, že zpočátku zvídavé dítě postupně nějak zakrní. Koneckonců já jsem se ve škole taky nenudila. Ale záleží hodně na přístupu učitele.