• |
9.10.2001 2:04:44
Moje mamka celý život litovala, že nedala bráchu po pár týdnech či měsících do jiné školy. Byl dost šikovné dítě, básničky, písničky a znalosti o přírodě (jeho celoživotní koníček) z něho jen padaly. Do školy se těšil, po pár dnech přišlo obrovské zklamání: byl levák a učitelka ho dost drasticky přeučovala na pravou ruku ( psal se rok 1961!) . Cokoliv napsal v době vyučování levou, musel pravou po škole přepsat. Byl po škole i několik hodin! A výsledek? Naprostý odpor ke škole a nakonec se jen vyučil. Je dnes sice asi spokojený, ale měl na víc a špatný přístup učitelky mu asi dost zkomplikoval život.
Já - poučena výše zmíněnou rodinou historií - jsem dceru po 2 měsících docházky do MŠ, kdy se pohodové dítě začalo chovat neuroticky, ze školky odhlásila a po 2 měsících začala chodit do jiné. A vše bylo v pohodě! Až po 4 letech (!) z ní vylezlo, že po odpoledním spaní si nesměli hrát, ale seděli u oken a tzv. "vyhlíželi maminky" . Já pracovala do pěti a manžel takto přijížděl z práce z jiného města a tak chodila z MŠ denně poslední. A paní učitelka jí vykládala, že o ni doma asi moc nestojíme, když ji tam necháváme denně tak dlouho..... Takže bych hodně radila všímat si chování dětí po nástupu do školy či příchodu jiného učitele. A s případnou změnou školy neváhat! |
Míša, syn 4 roky |
• |
13.6.2001 21:49:03
Mirko,
a co kdyby vždycky zkusil cvičně vypracovat i úkoly pro druhé oddělení? Tedy pokud to učitelé pořád ještě dělí na A a B, aby od sebe děti neopisovali. Moje máma je učitelka a asi před pěti lety měla ve třídě velmi talentovaného chlapečka a na písemky mu vždycky připravila úkoly navíc. V případě, že by je nezvládl, počítalo se jen to povinné pro všechny. Nakonec jeho náskok trochu srovnali přeskočením ročníku - za prázdniny se naučil veškerou látku pro 8.třídu, poslední srpnový týden udělal rozdílové zkoušky a v září nastoupil ze sedmičky rovnou do devítky. |
Mirka |
• |
13.6.2001 20:42:13
Jen na okraj - teď už je to stejně jedno - jak malá reaguje na fakt,že většina dětí tyhle možnosti nemá? Jak se bude chovat v kolektivu, kde ostatní nebudou mít tytéž schopnosti? A co bude dělat, když budou ostatní číst - nebude zlobit? (My jsme narazili - kluk má písemku za 20 minut, ostatní ji píšou 45 - takže zlobí...)
|
Helena ,dva kluci |
• |
22.1.2001 13:26:43
Můj starší kluk v pěti letech četl normálni knížky.
Hodně mi pomohla pedagogická poradna , kdy mu udělali testy . Byla jsem tam proto, že už mi skákal po hlavě a nevěděla jsem , jestli není nějak postižený. Vůbec mě chvílema nebral na vědomí./ Přesně si pamatuji situaci, kdy mě paní doktorka vzala na vyhodnocení a povídá- máte výjimečně nadané dítě - budete to s ním mít někdy těžší než z podprůměrným !. Zkuste najít zmínky o Menze České republiky.Mají internetovou stránku www.mensa.cz. Není u nich důležitý věk, ale IQ. A Váš syn u nich najde stejně " postižené "lidi , a vy odkazy na výuku, poradnu a hlavně pochopení.. Ono totiž pouhé výjimečné nadání třeba na čtení není všechno a o co jsou děti nadpůměrní v jedné oblasti, o to jsou pozadu třeba v jiné. Mé inteligentní dítě si neumí hrát s ostatními, má úplně odlišné zájmy od vrstevníků , je pohybově neobratný , má pořád hlavu v oblacích - řeší si nějaké rovnice a normální svět jde mimo něj./ Taky nekreslí rád./ Odborníci říkají, že tyto děti jsou nespokojení se svou kresbou ,inteligence daleko předběhla jemnou motoriku ruky, on přece ví, že ta šiška s očima není žádný kůň, ne ? Dnes je mému inteligentovi dvanáct, chodí do primy na gymnáziu , školu zvládá bez větších obtíží, jen sociální dovednosti jeho věku mu jdou hůř.Jak se totiž to dítě nějak odlišuje od ostatních, dráždí ostatní dětský dav a děti se nechovají zrovna v rukavičkách.. Nezoufejte, neděste se, ta škola nebude až tak hrozná, mé dítě mělo v první tříě sice pokoj od čtení a počítání, ale nešlo mu psaní , uklidit si tašku je pro něj problém dodnes / pamatuje si kde co, ale kde si nechal věci na cvičení ne .. je takový ten typ " potrhlý vědec ", jako ve starých filmech. Učte ho samostatnosti, a hlavně mezilidským vztahům . Najděte mu stejně zaměřené , a hlavně hodně tolerantní prostředí, není důležité , aby školka byla smíšená, starší děti si s ním stejně nebudou hrát, on je totiž napřed jen inteligencí, ale ve všem ostatním je vývojově na své úrovni./ Alespoň u nás to tak bylo. / Takže sice zvládá bez problémů učivo osmé třídy , ale s osmákama v pubertě si nemůže rozumět. U nás babičky od pěti let vykřikovaly " co ty v té škole budeš dělat ? Vždyť už všechno umíš !!!. A bohužel můj kluk už všechno uměl. A ostatní se učily teprve m , a , ma .On je sice výjimečný, ale dnes už všichni umí číst stejně jako on. Jen mu zůstává nedůvěra , děti umí být opravdu zlé . Dnes je už spousta literatury , čtěte a dejte se do toho, byla by škoda, aby jeho výjimečné nadání zkazila průměrná učitelka . Co se týče zájmů a náplně dne, brzo jsem ho nechala dělat to, co sám chtěl. Hrál šachy, chodil denně do knihovny, kde byl miláčkem knihovnic , recituje, píše příběhy , hltá knížky , kdykoliv může rychlostí kniha denně./ Mladší /jedenáctiletý / přečte jednu za měsíc./ Dnes na gymnaziu potkal jiný typ dětí, ale i tam je jiný než ostatní a trochu mám strach ze šikanování. Ale snažím se to sledovat , zatím mi věří a svěřuje se mi. Nebojte, dnes vím , že paní doktorka neměla tak úplně pravdu. Naše chytré děti to mají na světě s námi obyčejnými těžší,ale stojí to za to. Po pravdě řečeno,uklízet nepořádek po dítěti, co muselo jít okamžitě řešit rovnice a listovat v knížce a nemohlo tedy uklidit boty samo,je mi milejší , než po klukovi, co v jedenácti neví, co je botník. Přeju hodně radosti , budete mít možnost sledovat rozvoj nadaného kluka a to je nádherná věc !!! |
Hanka, 2 malé holky |
• |
22.1.2001 11:20:59
Vzpomněla jsem si na svůj vstup do školy. Před příchodem do školy jsem totiž uměla nejen číst, ale i psát psacím a vůbec vpodstatě celou látku první třídy. Stalo se to náhodou - mám sestřenice dvojčata, o dva roky starší než já, se kterými jsem se víkend co víkend scházela u babičky, kde se holky musely podle pokynů své maminky učit. No a já byla děsně zvědavá a člověk rád dělá co nemusí, že jo. Taky jsem na to byla docela pyšná, dodnes si vzpomínám na tu hrdost a radost, když mě ve školce nechávala paní učitelka číst dětem, které třeba dostaly teplotu a musely do příchodu maminky ležet. Při zápisu našim navrhli, abych šla rovnou do druhé třídy, ale oni nesouhlasili. Já byla i tak prcek a vůbec rodiče měli pocit, že první třída má i jiný význam než naučit základ čtení a psaní. Měli jsme báječnou paní učitelku, která mi dovolovala číst si, když jsem měla hotovou zadanou práci, ale nedělala ze mě nic extra. Milovaly ji všechny děti. Pravda je, že já byla kliďas a když mi někdo vrazil knížku, dvě hodiny jsem se nepohnula, ale kdybych musela s hotovou prací jen slušně sedět, asi bych se nudila k uzoufání. Myslím, že na konkrétní učitelce záleží ze všeho nejvíc. To mě trošku děsí při vidině zápisu, na který máme ještě dost času - na jedné škole můžou být zcela odlišné učitelky, jak zajistit, aby mé dítě dostalo tu pravou?
|
Káťa Stejskalová (dcera předškolák) |
• |
21.1.2001 14:47:22
Zcela náhodou jsem objedvila tento článek a zahrál mi na mou mateřskou strunu. Mám 6-ti letou dcerku, v září půjde do 1.třídy. Asi od 4 let se nás ptala: "Co je to za písmenko (číslice)?" Nezastávám názor učit dítě před školní docházkou, ale nelze potlačovat zájmy dítěte. Postupně se naučila číst i počítat zcela sama a nemám to srdce jí říci, teď toho nech, naučíš se vše až ve škole. To nelze! Zapojili jsme ji raději do aktivit, od malinka plave, od 4 let keramika, později lidové tanečky a pisničky, balet a angličtina. Většinu sportů děláme společně-lyže,kolo,brusle. Babičky se bojí, že toho má moc.Ale je v pohodě, každý ji jen chválí, ovšem zlobit umí taky. Psycholog mi řekl, že i podle obrázků, které kreslí je to klidné a vyrovnané dítě. Vzhledem k tomu, že už ji baví počítač, mám z té 1.třídy opravdu obavy, ale záleží hodně i na nás, abychom všemu dění ve škole věnovali maxim.pozornost. Dcerka se totiž velice těší a my s ní!
|
• |
20.1.2001 3:52:45
Ahoj Lenko, jak už jsem napsala asi před rokem (to je hrůza, jak to letí), podle mého názoru to, že prcek se naučí číst dřív, tolik nevadí. Moje děti nečetly tak moc brzy jako tvůj chlapeček, ale i tak se v první třídě mírně nudily. Měly ale štěstí na učitelky, které je vhodně zaměstnávaly, nechávaly je předčítat celé třídě, takže děti neměly pocit zbytečnosti. Ale ten tvůj bude v šesti letech zřejmě už louskat celé knihy, to by opravdu chtělo zaměstnat více. Jaká je škola v Jílovém, to nevím, ačkoliv bydlíme nedaleko, ale kdysi dávno zde byl o ní článek, zkus si ho vyhledat. Jinak v Praze také existují podobné školy, jde to již trochu mimo mě, ale tu a tam o nějaké zaslechnu. Máš ještě dost času se ptát a hledat. A chlapečkovi ve čtení nebraň, ono ho bude hodně obohacovat a pokud mu ho nikdo nezoškliví, pozná to brzy sám.
A ještě malá glosa - moje děti obě nesnáší výtvarnou výchovu, jejich kresby jsou odflinknuté a úroveň odpovídá o několik let mladšímu jedinci. Ačkoliv v ostatních předmětech měly vždy výsledky výborné, výtvarka a pracovní výchova jsou naši strašáci... :-)) |
Lenka, Honzík 3,5 let |
• |
18.1.2001 21:50:52
Mám 3,5 letého syna Honzíka a už začíná číst a počítá do 20. Poznat větší a menší číslo mu nedělá žádné problémy. Písmena se naučil ještě dřív než uměl mluvit, protože to bylo až po druhém roce života. K ničemu ho nenutím, ale je hyperaktivní a stále s ním musím něco nového dělat. K čemu má ale nechuť je kreslení. Už jsme vyzkoušeli snad všchny techniky, ale žádné ho nezajímají. Něco jiného je psaní. Rád se mnou luští křížovky a písmenka která zvládne sám dopisuje. Mám hrůzu až půjde do školy. Zatím znám akorát školy, kde hyperaktivní deti přeřadí do tříd s dyslektiky apod. a tam se bude zaručeně nudit. Zaujala mne škola v Jílovém u Prahy, kde jsou děti různého věku pohromadě. Chtěla bych se dozvědět o této škole více a zda existují i přímo v Praze. Ráda uvítám každou zkušenost a radu co s nadanými a zároveň hyperaktivními dětmi. Děkuji
|
• |
15.1.2001 13:20:12
Jsem o trochu dál, než píšete. Můj syn se naučil číst sám v pěti letech, protože je narozen v prosinci, zajímala jsem se o možnost, zda by mohl začít chodit do školy v září před svými šestými narozeninami a lékařka, učitelky MŠ i ZŠ mne považovaly za blázna, všichni přece chtějí odklad. Vzdala jsem to, šel do školy ve věku 6 a 3/4 roku, čte knihy, logicky si odvodí násobení a ve škole se nebetyčně nudí. Naše školství totiž umí pracovat s dyslektiky, dysgrafiky a neví co s nadanými dětmi. Tušila jsem, že budou problémy, také jsme dostali od psycholožky radu nabídnout co nejvíce činností. Už od narození chodí plavat, od tří let do keramiky, od pěti let hraje na flétnu, teď v první třídě přibyla angličtina, počítač a má ještě další kapacitu, ale my s manželem už asi ne. Petra
|
Hanka, 2 dcery |
• |
31.7.2000 16:00:07
Milá paní Niko!
situace vašeho syna byla v první třídě dle mého ostudná. Nás bylo ve třídě 38 prvňáčků (populačně silný ročník), a chodili jsme týden na dopolední a týden na odpolední vyučování (další škola se teprve stavěla, nebyly třídy). Uměla jsem tehdy látku první třídy kompletně (zvídavé dítě, které mělo starší sestřenky, které se musely o víkendech u babičky povinně učit:))), mohla jsem nastoupit rovnou do 2. třídy, ale rodiče chtěli, ať se v klidu přizpůsobím rytmu školáka. Přesto jsem se nikdy nenudila: paní učitelka nám, co jsme byli popředu, podsouvala různé knížky, motivovala nás ve skupinkách k soutěžím mezi sebou... a to tam měla i děti s problémy opačnými, kterým se také dokázala věnovat. Takže si myslím, že ta vaše učitelka v první třídě stála za houby:(. Představa rušení osmiletých gymnázií mě štve. Typická práce našeho ministerstva školství: žádná vize, žádná koncepce, jen velké okaté a škodlivé plácnutí do vody. Fuj! |
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.