Názory k článku Vadí, když dítě před vstupem do školy umí číst?

Pana Matějčka si velice vážím, ráda čtu jeho knihy i články. Tentokrát ale opravdu trefil hřebík na hlavičku. Z důvodů stěhování do jiného města jsme synovi odložili školní docházku o jeden rok. Dnes, kdy nastoupil do první třídy, umí velkými písmeny psát, přečte nekomplikovaná slova, sčítá, odčítá a násobí do 100. Nikdo ho k učení nenutil, prostě ho to baví. Místo pohádky na večer chce počítat. Věřím, že ve škole problémy mít nebude. Nemohl se dočkat kdy už tam půjde. Jedno z prvních slov dnes ráno po probuzení bylo:konečně. Také jeho kamarádka uměla před školou číst i psát (zvládala i malá písmena) a neměla žádné problémy, naopak byla nejlepší ze třídy. Jsem proto moc ráda, že jste článek tohoto druhu otiskli. je to informace i výzva pro rodiče předškoláků.

Nedá mi to a musím zareagovat na výše uvedený článek. Předsudků v této oblasti je víc než dost, řekla bych. Dost dlouho už jsem neslyšela a nečetla tak výrazně rozumné vysvětlení, jaké podává p. Matějček. Velmi za ně děkuji. Pan Zdeněk Matějček mi totiž mluví z duše. Mám pětiletou dcerku Barborku. Od malička se řadí k těm dětem, které jsou sice velmi živé (někdo by řekl zlobivé), ale zato velmi zvídavé, šikovné a učí se rychle. Je to dítě, které potřebuje neustále činnost, aby bylo spokojené. Proto není divu, že už umí celkem dobře psát, číst, počítat. Neumím si představit, že bych svou dceru Barboru omezovala v běžném životě poznámkami typu: když se mě zeptá, jak se to písmeno čte – „Ne, Barborko, já ti to neřeknu, paní učitelka by se zlobila, že by ses to naučila už teď, když jsou ti teprve 4 roky.“ - a nechávala ji proti její vůli v nevědomosti. Myslím, že by to bylo skoro omezování osobní svobody.
Jelikož moje dcera Barbora je díky své živosti opravdu dost vybavena znalostmi a dovednostmi, které děti v jejím věku ještě nemají, tak jsem uvažovala, že bych ji dala do školy již o rok dřív. Neumíte si představit, co je to za problém a vlastně na základě doporučení učitelky z mateřské školky jsem usoudila, že to opravdu není rozumné. Ve třídě, kde by byla Barbora (šla by do první třídy v pěti letech), budou totiž již 2 osmiletí kluci, takže jsem ustoupila spíše převaze fyzické. Prý rodiče dávají děti o rok a více déle do první třídy. Moje dcera je narozená v prosinci a tak vlastně půjde do školy skoro v sedmi letech, což je u tohoto dítěte dle mého názoru jakási ztráta času. Jediné, co mi poradili telefonicky v psychologické poradně – že ji máme zaměstnávat co největším počtem kroužků. Což mi nemusí radit. Barborka v současné době navštěvuje kroužky tři a zvládla by ještě další, jenže není nikdo, kdo by ji do kroužků vodil (jsou většinou velmi brzy a já s manželem jsme oba v tuto dobu v práci). Barborka je velmi šťastná, když jde do svých oblíbených kroužků, ale spousta lidí to považuje pro děti za příliš náročné a i babička Báry pro to nemá pochopení. Prý si má dítě v tomto věku jen hrát. Jenže nebere v úvahu, že dítě i učení bere jako hru a je to pro ně v tomto věku právě „intelektuální potěšení“.
Takže ještě jednou velmi děkuji za podporu a ujištění, že to, co dělám, tak není vůbec špatné, ale naopak..........Iveta