Názory k článku O náušnicích a síle ženství

Přestože jsme podstoupili píchnutí náušnicí klasickou cestou, žádné drama to nebylo. Laděnka brečela jen deset minut a "rány" byly do dvou dnů pryč. Ale děkuji za tip, kdybych ještě měla zálusk na další holčinku, možná změním názor.

Ve dvanacti letech jsem dostala zlate nausnice. Ale ouha. Nebyly pro ne dirky! Proc? Nikdo mi pred tim nausnice nedaroval, rodice meli tehdy mou starsi sestru a ja jsem "mela byt kluk". Tak jsem byla. V mych dvou letech se narodil bracha, muj nejvetsi "nepritel". Ja jsem se proste musela chovat jako kluk, jinak bych asi neprezila. Bracha potreboval brachu. Hlavne na rvani. To by s nausnicema moc neslo.
Poprve jsem si uvedomila ten rozdil v usich na povinnych hodinach baletu (delala jsem sportovni gymnastiku). Ucitelka holky tahala za copy a za usi. Jestli to melo nejaky vychovny ucinek, nevim, jen nektere holky mely krvave dirky a v nich ty nausnice! S gymnastikou jsem jako osmileta zcela samostatne sekla.
V tech dvanati letech jsme navstivili maminku kamarada meho bratra, ktera byla zdravotni sestra. Nausnice postrikala desinfekci, potrela mi i usi. Vybalila jehlu a jala se propichnout prvni lalucek. Nez to ruplo, byl to docela sok. U druheho ucha se mi klepala brada. Pak mi navlikla nausnice, asi 4 dny jsem nevedela, jak mam pri spani polozit hlavu, to, co z tech direk vytekalo a schlo, jsem cistila vatovym tamponem namocenym v lihu.
Co rict zaverem? Az bude ma dcerka chtit dirky, tak at si zajde na piercing.
Nevi nekdo, jestli neni nahodou v Americe trestne propichovat usi kojencum? Muzou za to zazalovat vlastni rodice?
To mel byt vtip.
Cau z Chicaga

Mila Jano,
rozumim Ti, ale myslim, ze jsi nevzala do uvahy jednu vec. Tobe kdyz bylo dvanact a nechala sis pichat usi, tak jsi mela konkretni strach z jednoho konkretniho neprijemneho ukonu, ktery si dokazes vybavit a definivat. Zkratka je to zcela vedoma zalezitost. Nebezpečnost píchaní uší u miminek spočívá v tom, že u nich se tato zkušenost přenese do nevědomí. Nepamatují si ji, ale je v nich. A právě takovéto nepříjemné zkušenosti, které si nedokážeme vybavit - aspoň běžnými prostředky (myslím bez použití hypnózy nebo třeba holotropního dýchání), na naší psychice mohou napáchat nenapravitelné škody. Mohou být například příčinou různých fóbií, které se projeví až mnohem mnohem později.

Ahoj Magdo! Tvoje příspěvky se mi zatím moc líbily, hrozně moc Ti fandím, že ses odhodlala mít tři děti, což je v dnešní době opravdu nestandartní, ale krásné.
Tvůj poslední článek mě ale trošku zarazil. Píšeš, jak nepříjemné jsou ti věci, jako pohled na krev, jaký pro Tebe představovalo stres, že Tvým holčičkám způsobíš bolest a přesto jsi do toho šla. Ráda bych se Tě zeptala, proč Ti vlastně připadalo tak důležité, aby Tvoje holčičky měly náušnice? (Upřímně - jsou to moc krásné dětičky, i kdyby náušnice neměly.)
Mne se taky skoro každý ptal, jestli, či spíše kdy budeme dávat náušničky a spoustu lidí jsem překvapila tím, že o tom zatím neuvažuji.
Zdraví Tě Hanka

Sharon prostě musí mít poslední slovo.....